736 529 221 penaz.vm@seznam.cz

3. přikázání Boží

Pomni, abys den sváteční světil.

  1. Jak je přesně zapsáno ve 2. knize Mojžíšově:

Pomni sobotního dne, abys jej světil. Po šest dnů budeš pracovat a konat veškeré své dílo; ale sedmý den je sobota pro Jahva, tvého Boha. Nebudeš konat žádné dílo ani ty, ani tvůj syn, ani tvá dcera, ani tvůj služebník, ani tvá služka, ani tvá zvířata, ani cizinec, který dlí v tvých branách. Neboť v šesti dnech udělal Jahve nebe, zemi, moře a vše, co je v nich, ale sedmého dne si odpočinul, a proto požehnal Jahve sobotní den a posvětil jej.

  1. Slovo Boží:

Čtení ze Skutků apoštolských (2,42-47)

Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí.

Čtení z evangelia sv. Marka (2,23-28)

Jednou v sobotu procházel Ježíš obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. Farizeové mu řekli: „Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“ Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním? Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?“ A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“

  1. Co od nás - podle Krátkého katechismu katolické církve - požaduje Bůh v 4. přikázání: (čl. 450 – 452)

Proč Bůh „posvětil den odpočinku a oddělil jej jako svatý“ (Ex 20,11)?

Protože v sobotu se připomíná odpočinek Boha v sedmý den stvoření, ale také osvobození Izraele z egyptského otroctví a Úmluvy, kterou Hospodin uzavřel se svým lidem.

Jak se chová Ježíš vůči sobotě?

Ježíš uznává posvátnost soboty a božskou autoritou podává její opravdové vysvětlení: „Sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu“ (Mk 2,27).

Z jakého důvodu křesťané nahradili sobotu nedělí?

Protože neděle je dnem vzkříšení Krista. Jako „první den týdne“ (Mk 16,2), připomíná první stvoření; jako „osmý den“, který následuje po sobotě, znamená nové stvoření zahájené Kristovým zmrtvýchvstáním. Stala se tak pro křesťany prvním ze všech dní a ze všech svátků: dnem Páně, v kterém On svou Paschou dovršuje duchovní pravdu hebrejské soboty a ohlašuje věčný odpočinek člověka v Bohu.

  1. Co je nám tímto přikázáním zakázáno (čl. 453 – 454 KKKC):

Jak se světí neděle?

Křesťané světí neděli a jiné zasvěcené svátky především účastí na eucharistické oběti Pána a zdržují se také těch činností, které brání vzdávat úctu Bohu a kalí radost vlastní dnu Páně nebo nezbytné uvolnění mysli a těla. Jsou dovolené jen činnosti spojené s rodinnými potřebami nebo služby užitečné pro společenství, a to jen když nevytvářejí návyky, které by ohrožovaly svěcení neděle, rodinný život a zdraví.

Proč je důležité, aby se neděle občansky uznávala jako sváteční den?

Aby byla všem dána možnost: dostatečně užívat odpočinku a volného času, který jim umožní pěstovat náboženský, rodinný, kulturní a společenský život; mít k dispozici dobu vhodnou k meditaci, uvažování, mlčení a studiu; věnovat se dobrým skutkům zvláště ve prospěch nemocných a starých osob.

  1. Stará přísloví a nová hesla:

Práce neuteče.

V DEN PÁNĚ NECH PRÁCI BÝT, JDI SE RADĚJ POMODLIT.

SVÁTEČNÍ DEN DODRŽUJ, DUŠI SVOJI POSILUJ.

TELEVIZÍ, INTERNETEM, NEPŘIBLÍŽÍŠ BOHA DĚTEM.

TELEVIZE NENÍ OLTÁŘ, KRISTA NENAHRADÍ POLŠTÁŘ!

SVÁTEČNÍ DEN DODRŽUJ, DUŠI SVOJI POSILUJ.

V NEDĚLI NEPRACUJ, PÁNA BOHA OSLAVUJ,  TÍM SVOU DUŠI POSVĚCUJ.

ŠEST DNÍ DĚLÁM TO, CO MOHU, A NEDĚLI NECHÁM BOHU!

KDO V NEDĚLI PRACUJE TEN SI ŽIVOT ZKRACUJE

KDO SVĚTÍ DEN BOŽÍ,  TOHO STRES NESLOŽÍ

  1. Jak o tom kázal otec Ladislav Simajchl:

Neděle ať je ti dnem Páně

„Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Hospodin požehnal den odpočinku a oddělil jej jako svatý.“ (Ex 20,8.11)
Maminka budí v neděli ráno své dva syny: „Honem vstávejte, abyste nepřišli pozdě do kostela!“ - a pak slyší do kuchyně, jak ten mladší se lituje při oblékání gatí: „Člověče, být katolíkem, to je pořádná dřina. Každou neděli vstávat, nikdy se pořádně nedospat. Já nevím, jestli budu chodit do kostela, až budu velký.“
Myslím, že podobné pokušení se ozve občas v každém z nás: Spát v neděli, dokud se sám neprobudím. Potom pohodlně posedět u sváteční snídaně. Pak si vyjet do přírody bez špatného svědomí, že jsem zameškal kostel.
Mnoho lidí se tomuto pokušení poddává. V kostele je v neděli neuvidíš, jak je rok dlouhý, až je tam přivezou nohama napřed - při jejich funusu. Mají krásné výmluvy - třeba tu, že lidé, co do kostela chodí, nejsou o nic lepší. Že jejich bohoslužbou je jejich práce. Že se mohou stejně pomodlit v přírodě jako v kostele.
A také se ti lidé ptají: Je to dnes vůbec ještě povinné jít v neděli do kostela?
Jenže kdo se ptá po povinnosti, zda musí jít na nedělní mši, u toho není v pořádku sám základ víry. Kdo chce ctít Boha prací, ale ne bohoslužbou, ten ho brzo nebude ctít nijak. Kdo se chce modlit jen v přírodě, ale ne v kostele, ten se brzo přestane modlit vůbec. Kdo jezdí do hor, ale vynechává přitom horu Kalvárii, ten brzo ztratí ze zřetele Cestu, kterou je Ježíš.
Co tedy na té nedělní bohoslužbě v kostele je, že po celý týden dává smysl naší veškeré práci venku?
Staří Izraelité nazývali chrámovou bohoslužbu „radování před Hospodinem“ (Dt 12,12.18). Sobota – hebrejsky šabat - pro ně byla dnem radosti: člověk smí přerušit práci a radovat se ve společenství s lidmi a s Bohem.
V době Ježíšově se tento původní radostný charakter soboty ztrácel za mnoha předpisy zákoníků. Proto se Pán Ježíš postavil proti tomuto formalismu a hlásal původní smysl: sobota je tu pro člověka.
První křesťané dali svátečnímu dni krásný název: dies Dominica - den Páně. Byl to pracovní den, ale to jim nevadilo. Brzy ráno, ještě za tmy se shromažďovali ke slavení a radovali se z toho, že toho dne Pán vstal z hrobu a přemohl smrt, že toho dne sestoupil Duch svatý na apoštoly. Bratrská láska je vedla, aby se scházeli do společenství. Láska k Pánu Ježíši je vedla k naslouchání jeho slovu, ke slavení eucharistie.
Kdyby se jich byl někdo ptal, jestli jsou povinni jít v neděli do kostela, byli by udiveně odpověděli: Kdo tu myslí na povinnost? My bychom bez nedělní bohoslužby ani nemohli žít! Nedělní eucharistie, to je přece nesmírný dar, dar vykupitelské lásky Ježíšovy! Kde jinde bychom získali sílu k dobrému životu pro celý týden, k budování spravedlivějšího světa, než je ten dnešní. Kde jinde bychom prožili radostné vědomí, že nejsme osamělí, že jsme rodina Božích dětí.
Jak je tomu u nás, dnešních křesťanů? Z té prvotní důležitosti zbyl některým jen pocit musu - předpisu. A co se musí, do toho se nechce a hledají se výmluvy. Ale jsou stále takoví, kteří na nedělní bohoslužbu nehledí jako na závažný předpis, ale jako na nezbytnou potřebu svého života, na chvíli radostné pospolitosti.
Rádi se přidružují ke kroužku učedníků, shromážděných kolem Pána a Mistra, aby jim ani slovo neušlo. Vědí, že v liturgii Kristus stále ohlašuje své radostné poselství. Rádi se sdružují s knězem, zástupcem  apoštolů kolem eucharistického stolu k Večeři, kterou s námi slaví Kristus.

  1. Jak své kázání otec Simajchl shrnul:

Účast na nedělní bohoslužbě byla pro první křesťanskou generaci věc velice důležitá. Bylo to jejich poznávací znamení - legitimace.
I dnes, i mezi námi, jsou křesťané, kteří jdou do kostela ne z musu, ale rádi, kteří své děti učí radostnému slavení neděle, protože vědí, že i dnes platí moudrost našich předků: Jaká je tvá neděle, taková bude i tvá poslední chvíle.

A když pro nemoc nebo pro pracovní povinnost do kostela nemůžou, to se pak aspoň v duchu k farní bohoslužbě připojují, svou oběť kladou v duchu na obětní misku s ostatními, doma si zazpívají mešní píseň a porozjímají  nad evangeliem. Anebo si pustí Rádio Prohlas či televizi Noe.

  1. Co si máme zapamatovat

Neděle ať je ti dnem Páně!
Jaká neděle, taková poslední chvíle.

  1. Práva dětí Božích – co nemusíš a co se můžeš opřít:

Ty moje dítě: Nemusíš se uštvat k smrti prací, neustálým strachem, že něco někde zmeškáš. Jednou za týden si můžeš odpočinout a dopřát si čas na mě a svou duši.

Já, tvůj Otec, tě chci povzbudit světlem svého Ducha a posílit Tělem svého Syna. Drž se mne a budeš žít zdravě.

Desatero Božích přikázání

5. 1. 2021

ÚVODNÍ PROMLUVA K DESATERU BOŽÍCH PŘIKÁZÁNÍ

Po této promluvě najdete promluvu ke každému přikázání vždy v 10 bodech, pouze 6. a 9. přikázání a pak 7. a 10. budou spojena, protože mají velmi podobný obsah. Nakonec bude závěrečná promluva na téma_ Desatero a Nový Zákon.

Více..

1. přikázání Boží

5. 1. 2021

V jednoho Boha věřiti budeš.

Více..

2. přikázání Boží

5. 1. 2021

Nevezmeš jména Božího nadarmo.

Více..

3. přikázání Boží

5. 1. 2021

Pomni, abys den sváteční světil.

Více..

4. přikázání Boží

5. 1. 2021

Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.

Více..

5. přikázání Boží

5. 1. 2021

Nezabiješ.

Více..

6. a 9. přikázání Boží

5. 1. 2021

6. Nesesmilníš. 9. Nepožádáš manželky bližního svého.

Více..

7. a 10. přikázání Boží

5. 1. 2021

7. Nepokradeš. 10. Aniž požádáš statku jeho.

Více..

8. přikázání Boží

5. 1. 2021

Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.

Více..

Závěrečná promluva

5. 1. 2021

Nový Zákon k Desateru

Více..

Hesla k Desateru

5. 1. 2021

Deset Božích přikázání, duši mou před pádem chrání!

Více..