Peklo

Peklo - 1. část:
(někdy se říká: Smrt, soud, nebe, peklo, ale raději to nejlepší až na konec)

1. Co se o tom říká lidově:
Bylo to peklo. Pekelný smrad. Ale také: pekelná bolest.
2. Co čteme v Bibli:
Slova svatého evangelia podle Matouše (Mat 25, 41 - 46):
Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!

 Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.´ Tehdy odpoví i oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?´ On jim odpoví: `Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.´ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

3. Jak nám toto tvrdé slovo vysvětluje Katechismus katolické církve (č. 212.):
V čem spočívá peklo?
„Spočívá ve věčném zavržení těch, kteří svobodným rozhodnutím umírají ve smrtelném hříchu. Hlavním trestem pekla je věčné oddělení od Boha, v němž jedině má člověk život a štěstí, pro něž byl stvořen a po nichž dychtí. Kristus vyjadřuje tuto skutečnost slovy: „Pryč ode mne, zlořečení, do věčného ohně“ (Mt 25,41). Každého však hned napadne druhá otázka (č. 213.):
Jak se srovnává existence pekla s nekonečnou dobrotou Boha?

„I když Bůh „chce, aby se všichni dali na pokání“ (2 Petr 3,9), přesto respektuje jeho rozhodnutí, protože stvořil člověka svobodného a odpovědného. A proto se sám člověk zcela nezávisle vylučuje ze společenství s Bohem ve chvíli své smrti, tvrdošíjně lpí na smrtelném hříchu, tím že odmítá milosrdnou lásku Boha.“

1. příběh: Tři slova.
Mladý a ctižádostivý rytíř byl známý svým prostopášným životem. Jeden mnich se ho snažil přimět k obrácení a říkal mu, jak by riskoval, kdyby musel s tolika hříchy předstoupit před poslední soud. ,,Já se ničeho nebojím.“ prohlásil pohrdavě rytíř. ,,Vím, že Pán je velký a milosrdný. Stačí, když těsně před smrtí řeknu tři slova, která mi zaručí věčnou spásu: ´Můj Ježíši, milosrdenství.´ Řeholník pokrčil rameny a rytíř se s halasným smíchem vrátil k svému nevázanému životu. Jednoho dne přišla strašná bouře. Rytíř právě uháněl na koni po břehu řeky. V sousedním zámku se chystala velká slavnost a on ji nechtěl zmeškat. Vtom uhodil blesk a kůň se tak polekal, že vyhodil rytíře do vzduchu. Ten dopadl přímo do divokého proudu. Než jej strhl a zahubil, stačil říci jen: ,,Kobyla jedna pitomá.“

Člověk je skutečně svobodný, tak svobodný, že může použít sekeru, aby babičce naštípal dříví a nebo aby s ní zabil kněze, jak se stalo v Dubu nad Moravou. A Bůh naši svobodu uznává do všech důsledků. I do důsledku věčného zavržení. Člověk má opravdu možnosti, až z nich jde hrůza. A tím nemyslím, že někdo nosí kufřík s klíčkem od atomových zbraní. Může se i vysmívat poznané pravdě.
2. příběh:
Dvě rybky plavaly bok po boku v mořské vodě. Náhle se ta mladší zeptala té starší: ,,Co je ta věc, o které všichni mluví?“ „Jaká věc?“ ,,Moře.“ Starší rybka se tiše usmála. „Tohle je přeci moře. Plaveme v něm.“ Mladší rybka pochybovačně zavrtěla hlavou. ,,Tomu nevěřím. Tady je jen samá slaná voda.“

4. Co si můžeme pro život zapamatovat:
Bůh nás stvořil k svému obrazu, to jest svobodné a rozumné. A my můžeme rozumu a svobody využít nebo zneužít. Vědomé a svobodné zneužití těchto Božích darů proti dárci vede nutně k odloučení od něho, do pekla, do věčného zavržení.

5. Co máme v životě dělat:
S peklem se nežertuje, ani vtipy bychom neměli o pekle vyprávět. Zavržení je tragédie a věčné zavržení, to je tragédie nepředstavitelná.

6. Na co se můžeme těšit:
Je to v našich rukou. A ruku v ruce s námi kráčí náš Pán a Spasitel. A můžeme doufat v Boží milosrdenství, protože Bůh chce, aby se nebe zaplnilo, v knize Zjevení se přece píše o milionech vyvolených.

Peklo - 2. část:

Nejprve opakování z konce 1. části:

4. Co si můžeme pro život zapamatovat:
Bůh nás stvořil k svému obrazu, to jest svobodné a rozumné. A my můžeme rozumu a svobody využít nebo zneužít. Vědomé a svobodné zneužití těchto Božích darů proti dárci vede nutně k odloučení od něho, do pekla, do věčného zavržení.

5. Co máme v životě dělat:
S peklem se nežertuje, ani vtipy bychom neměli o pekle vyprávět. Zavržení je tragédie a věčné zavržení, to je tragédie nepředstavitelná.

6. Na co se můžeme těšit:
Je to v našich rukou. A ruku v ruce s námi kráčí náš Pán a Spasitel. A můžeme doufat v Boží milosrdenství, protože Bůh chce, aby se nebe zaplnilo, v knize Zjevení se přece píše o milionech vyvolených.

7. Čím se nenecháme obalamutit:
Mnozí pochybují o pekle. A přitom peklo je věčné. Mnoho myslitelů se s tím nemohlo smířit a objevily se jejich bludné názory, že to není tak zlé. Spisovatel Dante to však vycítil naprosto přesně, když v té své Božské komedii dal nad bránu pekla nápis: Zanech vší naděje, kdo vcházíš.
Omlouvám se všem ochráncům přírody a milovníkům zvířat, ale vědci udělali tento pokus s krysami:
Hodili krysu do hrnce s vodou, z kterého nebylo úniku. Vydržela plavat 24 hodin, pak vysílená klesla ke dnu. Vzali duhou krysu a ostříhali jí čichové vousky na čenichu. Hodili ji do vody. Za pár minut byla na dně. Ostříhali vousky další kryse, hodili ji do vody a hned jak po pár minutách padla ke dnu, ji vytáhli na vzduch, nechali oschnout a pak ji tam hodili znovu. Tentokrát to vydržela celý den, jako ta zdravá. Takovou sílu má naděje. A peklo, to je bez být naděje. Úplně bez naděje. I ten, kdo byl hozen do hladomorny si mohl říci: Až tady krutě zemřu, budu na tom lépe. Už mně nic nebude bolet. V pekle to však nepůjde.

8. Na co nesmíme zapomenout:
Bůh nestvořil zlé duchy. On stvořil dobré anděly, aby mu sloužili a nám pomáhali se k němu jednou dostat. Někteří z nich odmítli sloužit. Oni však nebyli omezeni slabostí a nedokonalostí těla jako my. Ti měli dokonalé poznání, tedy všechno jim bylo jasné. Měli také neomezené možnosti, protože jejich vůle nebyla tak slabá jako je naše. Rozhodli se proti Bohu a tím se sami oddělali. Touto neposlušností se sami znetvořili. A jsou v pekle. A chtějí nás tam také dostat.

9. Jak to zkusíme vysvětlit:
K vyšším věcem jsem povolán. K těm nejvyšším, k životu věčnému, k nekonečnému štěstí. Proto je i možnost volby: pro i proti. Být proti Bohu však znamená být i sám proti sobě, připravit se o budoucnost.