Druhý dar Ducha Svatého

Dar rozumu

umožňuje díky analogii a vzájemným souvislostem získat jakýsi vhled do pravd víry, i když je nemůžeme plně pochopit, pomáhá při nahlížení Božích pravd. (Lk 24 Emauzy)

A) Poslechněme Slovo Boží, protože všechno, co je v něm napsáno, je vdechnuto od Ducha Svatého:  (Lukáš 12, 13 - 27)

Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“

14  Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“

15  A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“

16  Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo.

17  Uvažoval o tom, a říkal si: `Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?´

18  Pak si řekl: `Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby

19  a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.´

20  Ale Bůh mu řekl: `Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?´

21  Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

22  Svým učedníkům řekl: „Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.

23  Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv.

24  Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!

25  Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?

26  Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní?

27  Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou, netkají - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.

B) Prosíme Ducha svatého o dar rozumu, abychom pravdám Božím správně porozuměli.

C) Chceme porozumět Písmu svatému, protože v něm jsou pravdy Boží. K tomu je potřeba pár znalostí zeměpisných, abychom si nepletli Galilejce – tedy obyvatele Galileje - a Galaťany –obyvatele Galácie v Malé Asii - a už vůbec ne Galaťany, tedy kmen z Malé Asie a Galanťany - obyvatele města na jižním Slovensku. K tomu je potřeba pár znalostí dějepisných a dalších. Především však potřebujeme dary od Ducha Svatého - dar rozumu.

Náš příběh začíná nevinně: Přišel dopis: Byl krátký. Bylo v něm napsáno: „Přijdu zítra. Očekávejte mě.“ Podpis byl také krátký: „Ježíš“.

Tento vzkaz vyvolal pozdvižení v celém městečku. Farář, starosta i místní honorace začali přemýšlet, co by se mělo udělat, aby se přijetí právě u nich stalo pro Božího syna nezapomenutelným. Uspořádali anketu a dospěli k názoru, že každá rodina by měla Ježíši nabídnout to, co má nejkrásnějšího a nejvzácnějšího. O den později po cestě, která vedla do městečka, pokulhával jakýsi chudák, oblečený do záplatovaných šatů, v rozedraných botách a s dlouhým plnovousem. „To je on!“ řekl farář. „Poznávám jeho styl. Myslel jsem si to, že se převlékne za chudáka.“ „Je to pravda! Je to pravda!“ křičeli všichni. Shlukli se kolem chudáka a nabízeli mu své vzácné dary, předháněli se mezi sebou, aby vychválili právě ten svůj. S upřímně překvapeným výrazem naložil muž všechno na vůz, který mu starosta osobně slavnostně daroval. Nakonec chudák všem poděkoval, požehnal jim a s vozem odjel. Lidé z městečka si s ulehčením oddychli - podařilo se jim udělat skvělý dojem. Takový, že jim andělé mohou závidět, jak prohlásil farář. K večeru však dorazil Ježíš. „Omlouvám se za zpoždění“, prohlásil. „Zdržely mě nějaké povinnosti.“ „Tak ty jsi pravý Ježíš!“ vykřikl ohromený farář. „Takže... ten muž...“ „To byl podvodník! Odvezl si náš majetek!“ zaječel někdo v davu. „Rychle za ním!“ Všichni běželi, aby si vzali své dary, svůj vzácný majetek zpět. A Ježíš - jako obvykle - zůstal uprostřed vylidněného náměstí sám.

O nepochopení Pána Ježíše píše pravdivě až syrově Francouz  Christian Bobin: Skutečnost, že nespočetní lidé žili z jeho jména, že zlatem malovali jeho tvář a nechali rozeznít jeho slova pod kupolemi z mramoru, to všechno nedokazuje vůbec nic vzhledem k pravdě tohoto člověka. Nemůžeme uvěřit v jeho slova na základě moci, která z nich historicky pramení; jeho slova jsou pravdivá, jen když jsou odzbrojená. Jeho moc je v tom, že je zbaven síly, obnažený, slabý, chudý obnažený svou láskou, oslabený svou láskou, zchudlý svou láskou. Taková je podoba největšího krále člověčenstva, jediného panovníka, který povolává své poddané jednoho po druhém sotva slyšitelným hlasem kojné chůvy. Svět ho nemůže slyšet, protože svět slyší jenom na ryk nebo na sílu. Láska je král zbavený síly, Bůh je člověk, který vchází, i když den už zhasíná.

D) Prosíme s Pannou Marií, neboť ona s apoštoly setrvávala na modlitbách před sesláním Ducha Svatého: Zdrávas Maria,................ Ježíš, kterého prosíme o dar rozumu, abychom pravdám Božím správně porozuměli.  (nejméně jedenkrát)

E) Bůh je nejvýš spravedlivý, ale také nejvýš milosrdný. K tomu jeden příběh, který možná znáte, ale s trochu jiným koncem. Modrooký zločinec se dostal do pekla. V nebi se za něho přimlouvala jedna světice. Dostala tedy jeho životní knihu, aby tam našla aspoň nějakou maličkost v jeho prospěch. Začetla se do ní, byly tam samé zločiny, úplná hrůza. Náhle však poskočila radostí: „Už to mám! Jednou nezašlápl pavouka a nechal ho utéct do bezpečí!“ Světice se rozběhla za Bohem a ohlásila mu, co objevila. Milosrdný Bůh jí odpověděl: „Ušetřil pavouka, ať ho tedy zachrání pavouk.“ A v té chvíli se velký pavouk začal spouštět na pavučině do hlubin pekla. Modrooký muž spatřil pavoučí vlákno, natáhl po něm ruce a vší silou se ho chytil. Pavouk zatím dál soukal pavučinu. Muž šplhal po vláknu výš a výš a pomalu se blížil ke světlu. Ale pak si všiml, že se na vláknu snaží uniknout z pekla další lidé a lezou za ním. „Přetrhnete pavučinu,“ volal na ně. „Pavoučí vlákno takovou tíhu neunese!“ dodával rychle a začal kolem sebe kopat. Chtěl přimět ostatní, aby se pustili. Na lidi šplhající za světlem to však mělo přesně opačný účinek. Přimkli se k vláknu ještě pevněji. Pavučina nemohla dlouho odolávat třesení a prudkým pohybům modrookého muže. Praskla a světice s bolestí v srdci dlouho sledovala pohledem modrookého muže, který padal do temných hlubin. Ty ho pohltily navěky. Všichni se držíme jednoho tenkého vlákna. Cesta nahoru je obtížná, ale nesmíme při ní kopat kolem sebe.

Snad se nám už víckrát podařilo udělat společně něco pěkného ke slávě Boží, k potěšení ostatních a tím k záchraně své duše.

F) Protože máme za vše Bohu děkovat, poděkujme za tolik případů, kdy jsme my sami nebo naši blízcí ale i vzdálení byli osvíceni Duchem svatým a posíleni jeho  darem rozumu, takže se podařilo že se pravdám Božím správně porozumělo.

Chvíle tiché modlitby, abychom si aspoň na něco mohli vzpomenout.

G) Na závěr chvalme Boha v mateřské řeči církve: Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto - sicut erat in principio et nunc et semper et in saecula saeculorum. Amen.  (možno zpívat)

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému  a zvláště jemu za  dar rozumu,  který od něho dostáváme, abychom pravdám Božím správně porozuměli.