Pátý dar Ducha Svatého

Dar umění (poznání, vědění)

je schopnost dávat všem věcem souvislost s konečným cílem, umění žít a ovládat se. (Mt 16,21-28) Velký katechismus zde používá výraz:  umění - toho se budeme držet

A) Poslechněme Slovo Boží, protože všechno, co je v něm napsáno, je vdechnuto od Ducha Svatého:   (Matouš 16, 20  - 27)

Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.  Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.  Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“  Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“  Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.  Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.  Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?  Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.

B) Prosíme Ducha svatého o dar umění, aby nás stvořené věci vedly k poznání jejich Stvořitele, našeho nejvyššího Pána. 

C) Hasan zrovna seděl v čajovně, když mu jeden ze sousedů oznámil: „Chystám se oženit, Hasane. Nedokážu myslet na nic jiného. Ty ses nikdy nechtěl oženit?“ „Ale jistě, chtěl. Když jsem byl mladý, moc jsem po tom toužil. Chtěl jsem najít dokonalou manželku, a tak jsem se vydal na cesty. šel jsem až do Damašku. Tam jsem uviděl krásnou, laskavou a velmi oduševnělou ženu, která však neznala svět. Pokračoval jsem tedy dál, až do Bagdádu. Tam jsem našel ženu, která byla oduševnělá i světaznalá a byla také krásná, ale nějak jsme si nerozuměli. Nakonec jsem došel až do Káhiry. Tam jsem ji konečně našel. Měla krásnou duši, nádherné tělo a rozuměla věcem světa i těm, které ho přesahují. Cítil jsem, že ta by byla dokonalou manželkou.“ Přítel ho přerušil: „ Tak proč ses s ní neoženil, Hasane?“ To máš tak, ona taky hledala dokonalého manžela. 

Co to má společného se Stvořitelem: Za prvé, že on sám ustanovil svátost manželství, ale také to, že on jediný je dokonalý.  P-Č-O (= průměrný český občan) hned namítne, ale co třeba podmořské zemětřesení a pak ničivé vlny tsunami.  O-P-P (obyčejný pěší poutník) mu odpoví: Já do Thajska nelétám nikdy, ani na vánoce načerno se svou milenkou (pardon partnerkou, aby mě pak někdo nedal k soudu). Já během své dovolené chodím pěšky na Velehrad. A vidím samé odpadky od chatařů, kteří je vyhazují z aut do příkop. Nechápu to, ale chápu Jana Nerudu, který už tenkrát ve 19. století vyhlásil dosud platné heslo: Kam s ním? Opravdu ani dnes neví člověk, kam s odpadky, kterých vytváří stále víc. Zvyšování výroby vede k zvýšené tvorbě odpadků. Bůh stvořil celý svět a celý vesmír a nic mu nezbylo. A jeho svět, ta Boží příroda, také žádné odpadky nevytváří, všechno se zpracuje, příroda sama má samočistící schopnost.

Jen Bůh je dokonalý a mezi lidmi nelze hledat božskou dokonalost. Mons Simajchl píše v jedné své promluvě, že když mu snoubenka před svatbou řekne: „Otče, mám ideálního snoubence, on je prostě dokonalý“, tak jí odpoví: „Běda, slečno, berete si cizince. Je to pro vás cizí člověk, nic o něm nevíte. Teprve až poznáte jaký opravdu je, že není dokonalý, pak pochopíte, že oba budete muset slevit a teprve pak se můžete vzít.“

A při svatbě pak oba prosí o požehnání od Nejvyššího Pána, který jediný může oživit naši lásku a věrnost, aby se podobaly té jeho. Proto ho chceme poznávat i přes všechny stvořené věci  - i lidi - pochopitelně.

D) Prosíme s Pannou Marií, neboť ona s apoštoly setrvávala na modlitbách před sesláním Ducha Svatého: Zdrávas Maria,................ Ježíš, kterého prosíme o dar umění, aby nás stvořené věci vedly k poznání jejich Stvořitele, našeho nejvyššího Pána.  (nejméně jedenkrát)

E) Velký pes se zatoulal do místnosti plné zrcadel. Náhle kolem sebe uviděl celou smečku psů. Zlobně za- vrčel a vycenil zuby. Všichni psi okolo samozřejmě udělali totéž. Pes chvíli zmateně uskakoval před útočníky, a když viděl, že dělají totéž, rozzuřeně zaštěkala skočil po jednom z „útočníků“. Po strašném nárazu do zrcadla padl na zem omráčený a zakrvácený. Kdyby byl jen jednou přátelsky zavrtěl ocasem, všichni psi v zrcadlech by pozdrav opakovali a jejich setkání by bylo radostné. Pokaždé se setkáváme s tím, co očekáváme.

Platí to samozřejmě i mezi lidmi. I mezi těmi v poušti:

Na kraji oázy, v níž leželo město, seděl starý muž. Přišel k němu pocestný a povídá: „Ještě nikdy jsem tu nebyl. Jací lidé tu žijí?“ Stařec odpověděl: „Jací lidé byli v městě, kde jsi žil?“ „Sobečtí a zlí. Proto jsem odtamtud odešel.“ „I tady jsou lidé sobečtí a zlí,“ odpověděl stařec. O něco později přišel druhý pocestný a položil starci stejnou otázku: „Jsem tu poprvé. Jací jsou zdejší lidé?“ Stařec odpověděl stejnou otázkou jako předtím: „Jací lidé žili v městě, kde jsi žil?“ „Byli dobří, štědří, pohostinní, poctiví. Měl jsem tam spoustu přátel, těžko se mi odcházelo.“ „I zdejší lidé jsou takoví,“ poznamenal stařec. Obchodník, který vedl velbloudy k napajedlu, slyšel zpovzdálí oba rozhovory, a když druhý pocestný odešel, vyčítavě se obrátil ke starci: „Jak můžeš na tu samou otázku odpovědět pokaždé jinak?“ „Synu můj,“ řekl stařec, „každý si nosí svůj svět v srdci. Kdo nenajde nic dobrého na minulosti, nenajde nic dobrého ani tady. A kdo měl přátele v jiném městě, udělá si je i tady. Víš, lidé jsou takoví, jaké je vidíme.“

Takže svět není jenom zlý, a proto si pan kardinál Vlk nepřeje, aby se v jeho arcidiecézi zpívalo v písni Sbohem má radosti ve druhé sloce: Vracím se v ten zlý svět. Nejsme odsouzenci v kleci, nebo v koncentráku, to bylo za Hitlera, za těch po něm byla pak koncentrákem celá republika, protože její polovina byla  obehnána ostnatými dráty a pak ještě dalšími dráty s  tisíci voltů. Když přes ně utíkal biskup Esterka, prostříhal se ven s nůžkami, které byly označeny, že snesou  1500 voltů: Pak řekl, že většina lidí na hranicích zahynula uškvařením.  Ale má pravdu Katka Lachmannová, když celou knížku nazvala Vězení s klíčkem uvnitř. Svoboda je i záležitost vnitřní, protože to je dar Boží. Bylo možné zůstat uvnitř svobodný i v době nesvobody. Ztratily jsme mnoho času, ale ne sebe, napsaly ženy mučednice, které byly v kriminále od padesátých let  až do začátku roku 1968.

Nejvyšší Pán nás stvořil jako bytosti svobodné a rozumné a my chceme tohoto daru využívat a zároveň pamatovat vděčně na jejich dárce.

F) Protože máme za vše Bohu děkovat, poděkujme za tolik případů, kdy jsme my sami nebo naši blízcí ale i vzdálení byli osvíceni Duchem svatým a posíleni jeho  darem umění, takže se podařilo že se stvořené věci přivedly lidi  k poznání jejich Stvořitele, našeho nejvyššího Pána.

Chvíle tiché modlitby, abychom si aspoň na něco mohli vzpomenout.

G) Na závěr chvalme Boha v mateřské řeči církve: Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto - sicut erat in principio et nunc et semper et in saecula saeculorum. Amen.  (možno zpívat)

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému  a zvláště jemu   za dar umění, který od něho dostáváme, aby nás stvořené věci vedly k poznání jejich Stvořitele, našeho nejvyššího Pána.