Sedmero svátostí - úvod

• ÚVOD K SEDMI SVÁTOSTEM

Vydali se dva bratři na krátkou jednodenní pouť. Když došli na kraj své rodné vesničky, potkal je spolužák jednoho z nich. „Kluci, kam jdete?“ „Na pouť.“ „Mohu s vámi?“ „Jistě, jen aby tě vaši nehledali.“ „Žádné strachy.“ „A nezapomeň na svačinu.“

Tak šli. A došli. Pomodlili se, pojedli a večer se vraceli. Už viděli svou rodnou vísku, už viděli dům spolužáka. A jeho maminka je také viděla, jak sotva pletou nohama. Všem nabídla šťávu. Bráchy poslala domů a svému synovi pak dala teplé jídlo.

Bráchové konečně došli domů a hned jak otevřeli dveře, ucítili vůni koblížků. Jejich maminka jim nachystala to, co měli nejraději. Vrhli se ke stolu jako brankář po míči. Maminka jim však řekla: „Nejprve si musíte umýt ruce.“ Když si je umyli - a pomodlili se - pak teprve se pustili do koblížků.

Za rok pak šli na pouť až na Velehrad.

Všimněme si jedné důležité věci: Spolužákova maminka poskytla první pomoc všem bez rozdílu. Utišila žízeň všech, ale pouze svého kluka pozvala ke stolu. Vy dva utíkejte domů, maminka vás už čeká s těmi koblížky. Existuje něco jako domovské právo. Doma jez co máš, doma se najez, doma si všechno promysli a nachystej, ale také: Doma se můžeš postit, u nás si vezmi. A protože se dnes lidé nerodí ani neumírají doma, získáváme domovské právo tím, že nás přivezou z porodnice domů a rodičům nás napíšou do občanského průkazu a na obci do seznamu obyvatel.

Pak máme právo jít domů se najíst, domů se jdeme převléci, když venku zmokneme. Domů přineseme vysvědčení, vyznamenání a také výplatu. O první pomoc proti žízni můžeme samozřejmě požádat kdekoli, ale domov je domov. 

Většinu z nás přinesli do kostela a tam nás pokřtili i když výjimečně si tam někteří došli sami. Přijali jsme svátost křtu a  dostali jsme křestní list. Od té chvíle máme v každém katolickém kostele po celém světě domovské právo. Můžeme přijít a požádat o duchovní pomoc, můžeme do kostela přijít jako domů.

Týká se to naší duše, na kterou nechceme zapomínat, protože člověk je jednota těla a duše. Péče o duši se velmi podobné tomu, jak o své tělo pečujeme doma.

Tam je středem celého domu nebo bytu stůl. Kolem něj se sejdeme k jídlu, na něj se dávají dary a podobně. Středem kostela je oltář. Je to vždycky stůl i když u těch starých oltářů bývají ohromné sochy a ozdoby, které víc připoutávají pozornost než ta vlastní deska stolu, odborně zvaná mensa.

Na tento stůl, tedy na oltář, se dává a z něho se také pak bere pokrm pro duši, který ustanovil Pán Ježíš. A jako doma se  musí všichni napřed umýt, tak máme v kostele možnost očistit svou duši ve svátosti smíření, jak to zase určil Pán Ježíš.

Někdy také potřebujeme pomoc pro duši, když onemocní naše tělo a lékaři ho léčí, to je svátost nemocných. Pak jsou dvě svátosti stavu  - kněžství a manželství. A zbývá nám svátost biřmování. Rodný list jsme dostaneme hned po narození, na občanský průkaz se musí čekat. Někdo už se nemůže dočkat, až s občankou zamává někomu před nosem a ten ho bude muset pustit tam, kam dříve neměl právo vstupu. Víme také, že policie může požadovat občanský průkaz k nahlédnutí a teprve pak pokutu k zaplacení. Něco podobného je svátost biřmování, na kterou také musíme čekat a která znamená práva i povinnosti.

To je stručný popis svátostí, které budeme probírat při letošní pouti.

„Co se v tom kostele vlastně dělá,“ ptají se lidé. „Tam se modlíme a tam se udělují svátosti, přesně tak, jako doma si všechno řekneme a vysvětlíme a doma se najíme, umyjeme, léčíme a také třeba ukazujeme všem svůj první a nebo nový občanský průkaz.“ I takto lidově můžeme přiblížit svátosti a modlitbu.

Svátostí je sedm. Každou svátost ustanovil Pán Ježíš, v Novém Zákoně najdeme jeho přímá nebo nepřímá slova a také popis, jak to pak apoštolové dělali.

Každá svátost je viditelné znamení neviditelné Boží milosti. To viditelné znamení spolu s těmi slyšitelnými slovy určuje církev, tu neviditelnou milost působí Bůh.

Jako zpestření letos při pouti uslyšíme z deníku venkovského faráře P. Jana Topenčíka a ze vzpomínek P. Františka Lukeše o tom, co zažili při udělování svátostí. Pro dokreslení si řekneme, jak ty svátosti zobrazil na barevných oknech kostela sv. Josefa v Senetářově Ludvík Kolek.  Na závěr si přečteme z katechismu závěrečné věty ke každé svátosti a pomodlíme se k Duchu Svatému. O něm vyznáváme, že je Pán a Dárce života. A svátosti, to je život církve.

Proto se budeme na závěr každé úvahy modlit:

PŘIJĎ, DUCHU SVATÝ, NAPLŇ SRDCE SVÝCH VĚRNÝCH A ZAPAL V NICH OHEŇ SVÉ LÁSKY.
SEŠLI SVÉHO DUCHA A VŠECHNO BUDE STVOŘENO. A OBNOVÍŠ TVÁŘ ZEMĚ.
MODLEME SE:
BOŽE, TY NÁM SESÍLÁŠ SVÉHO DUCHA, ABY NÁS OSVĚCOVAL SVĚTLEM PRAVDY; DEJ, AŤ NÁM TATO JEHO POMOC NIKDY NECHYBÍ, ABYCHOM SE DOBŘE ROZHODOVALI A SPRÁVNĚ JEDNALI. SKRZE KRISTA, NAŠEHO PÁNA.
AMEN.