Bůh Syn se stal člověkem

4. základní pravda víry: Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil.

Slovo Boží: (Skutky 4,10 - 12 (slova sv. Petra)

Ať to, víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista. kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý. On je ten kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.

nebo:1. Kor 15, 1 - 7 (slova sv. Pavla)

Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse. když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal: jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy, že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem, že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratrům najednou - většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům

Slovníček:

Vykoupit znamená vlastně vysvobodit. Je možné dostat loď, která byla zamrzlá v ledu na volné moře, aby se dostala do přístavbu. To je vykoupení. Spasit znamená zachránit. Kdo by z té lodi nevystoupil, tak se na břeh nedostane. Bude vysvobozen, ale ne zachráněn. Pán Ježíš vykoupil všechny lidi, ale spaseni budou jen ti, kdo o to stojí.

Katechismus:

Naše spása pochází z iniciativy Boží lásky k nám, protože „on si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy“ (1 Jan 4, 10). „Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou“ (2 Kor 5, 19).

Ze života:

Stalo se to v dřívějších časech, kdy ještě záchranáři neměli vrtulníky a kdy se seklo kosami. Jedna dobře nabroušená kosa místo do trávy vjela do lýtka mladému děvčeti. Začalo krvácet, marně se to snažili zastavit. Honem do nemocnice, tam zjistili, že to je kritický stav. Pomůže jí jenom okamžitá transfuze. Neměli však potřebnou krevní skupinu. Takovou však měla její máma. Ta neváhala a krev poskytla. Zase opakuji, žen tenkrát ještě nebyly tak přísné rozbory a předpisy, takže se stalo, že maminka byla velice oslabená a když se vrátila domů, zemřela. Před dcerou to tajili. Řekli jím to teprve až se uzdravila a byla propuštěna z nemocnice. Dovedete si představit její bolest. Jak jí bylo, když stála u hrobu své maminky a věděla, že bez ní by tam nestála, ale ležela v rakvi dole pod zemí.

A ještě jeden příběh z lékařského prostředí. Lékař operuje v rukavicích, aby chránil pacienta, ale také sebe. Byl operován člověk, který měl nakažlivou nemoc, která se přenáší krví. Lékař, který operoval, se vlastní neopatrností sám řízl. Nic se nestalo, ale jeho krev tím mohla přijít do kontaktu s krví operovaného a tím se mohl nakazit. Měl na vybranou: Mohl operaci hned přerušit, vzít si nové rukavice a pokračovat. Jenomže to by ohrozil pacienta. Každé zdržení pro něho mohlo být nebezpečné. Rozhodl se hned: pacient má přednost, i když já na to možná doplatím.

Bůh dal přednost nemocnému člověku, zasaženému hříchem. Nehleděl ani na vlastního Syna a nechal ho trpět. Bůh trpět nemůže. Proto Boží Syn, 2. božská osoba, Ježíš Kristus přijal lidské tělo. A tím vše začalo, proto je modlitba Anděl Páně tak důležitá. Od té chvíle, kdy archanděl Gabriel zvěstoval Panně Marii, začal žít Ježíš na této zemi, 9 měsíců pod jejím srdcem a pak spatřil světlo světa v Betlémě. Ten se píše s velkým B, protože je jediný na světě. Jeho narození si připomínáme betlémy s malým b, protože jsou všude - doma  i v kostelích. Jeho život bychom také měli znát. A měli by ho znát i ostatní lidé. Už  od revoluce očekávám, kdy se ve školních čítankách objeví také základní příběhy z bible, především z evangelia. Ve 33 letech byl Pán Ježíš ukřižován a zemřel. Bylo to na hoře Golgota, což znamená Lebka, a byly tam tři kříže. Golgota se do latiny překládá Kalvárie. U mnoha měst a obcí je kalvárie s třemi kříži a píše se to s malým k.

Kdo je vinen Kristovou smrtí, když je jasné, že popravili nevinného, zatímco zločince Barabáše pustili na svobodu? Jsou tím vinni Židé? Nebo tehdejší židovští představitelé? Nebo  Pilát jako představitel okupační mocnosti? Nebo zlí lidé? To všechno platí vždy jen z jednoho pohledu. Celá pravda zní: Zemřel pro naše hříchy! To nám říká svatý Pavel. Neobviňujme ani dnešní  židovský národ ani tehdejší židovské představitele. Pravdivá odpověď však je, že Bůh si nás zamiloval, i když jsme zhřešili a proto nám chtěl pomoci. Vykoupit nás, abychom se mohli zachránit, být spaseni. Proto se 2. božská osoba stala člověkem, proto došlo ke Vtělení Božího Syna, proto se od té doby počítá křesťanský letopočet. I v totalitě bylo ve hvězdářské ročence napsáno: 1976 ab Incarnatione Domini - 1976. rok od Vtělení Páně. Až film o Umučení Krista nám živě ukázal v barvách, co jsme znali jen z obrazů křížové cesty, jak velké bylo utrpení, kterým jsme byli zachráněni z hříchů. Kříž k nebi klíč,  řekneme lidově. Sv. Růžena z Limy to řekla podobně: Není jiné schodiště k výstupu do nebe než kříž. Takže hříchy nás drtí, ale nezdrtí. Svět je slzavé údolí, ale máme cíl: Ježíš nás vykoupil, abychom byli spaseni, abychom jednou žili s ním v lepším světě. Kolik lidí řeklo, když už nevěděli kudy kam, když byli zavaleni prací a poháněni spěchem: To je jako v blázinci. Každý z nás takové pocity jistě už měl. Důležité však je, abychom se nechovali jako blázni. Byli dva kamarádi v tom blázinci. Rozhodli se, že utečou. Vedení podniku však s tím počítalo, proto dalo postavit kolem blázince deset zdí. Naši dva kamarádi se vydali na útěk. Přelezli první zeď. A jeden z nich se zeptal toho druhého: Můžeš ještě? Ano. Tak lezem dál. A takhle se ptal po každé přelezené zdi. Když přelezli osmou, řekl ten druhý že ještě může. Tak přelezli devátou. První se zase ptá: Můžeš ještě? Už ne. Tak lezem zpátky, rozhodl bez váhání. Proč? Protože byli blázni. Nevíme, kolik zdí nás čeká, ale víme, že jsme vykoupeni, svobodní, jen to nevzdávat.

Na zapamatování:

Před smrtí nás zachrání jen ten, kdo nad ní vyhrál.

Co je po smrti ví jen ten, který tam už byl a vrátil se nám to říci.

To platí jen o Pánu Ježíši.

Námitky:

Nešlo to nějakým jemnějším způsobem, musel Pán Ježíš tak krvavě trpět. Tuto námitku dávají  budhisté. Když vidí kříž, hned se ptají: Co vyvedl v minulém životě, že teď musí tak trpět? Na to odpovídá svatý Tomáš, že jediná krůpěj Kristovy krve by  stačila, aby hříchy světa všeho obmyla, jak zpíváme v písni 712 v 6. sloce. Nemuselo to být, ale Pán Ježíš nový Adam, chtěl být poslušný ve všem, na rozdíl od toho prvního Adama, který neposlechl ani v takové maličkosti, jako bylo nejíst z jednoho stromu, když jich tam byly stovky. Nešlo však o ten strom, šlo o tu poslušnost. A ta byla velká: Bůh lidem všechno dal a jen jednu malou věc po nich chtěl. A lidé na něj nedbali. Ďábel nic nedal, jen sliboval a lidé mu uvěřili. Proto tak smutně skončili, proto bylo potřeba, aby to Bůh sám napravil. Když totiž někdo spadne do jámy, nevytáhne se sám za své vlasy. Někdo shora mu musí podat ruku.

Jak to vysvětlím druhým, třeba mladším:

První lidé zhřešili, následkem toho přišlo na svět zlo. A hlavně:brána ráje se zavřela. Bůh už tenkrát slíbil Vykupitele. Ten přišel jako 2. božská osoba a narodil se z Panny Marie. Jmenoval se Ježíš a svou smrtí nás vysvobodil z vyhnanství, spasil nás, takže se můžeme vrátit k Bohu. Nemoc a smrt zůstávají na zemi dál, ale za nimi je nebe.