Duše lidská je nesmrtelná

5. základní pravda víry: Duše lidská je nesmrtelná.

Slovo Boží: (Genesis 2, 7)

Bůh stvořil člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

Slovníček:

Chřípí je nos, prach ze země znamená prvky, které jsou na této zemi, dokud člověk dýchá, tak žije, poslední výdech je konec tělesného života. Tělo je hmotné, duchové věci jsou nehmotné. Lidská osoba je zároveň bytost tělesná i duchová. Výraz duše označuje v Písmu svatém  často lidský život nebo celou lidskou osobu. Označuje však také to, co je v člověku nejniternější, co má v něm největší cenu, to, v čem je člověk obzvláště Božím obrazem: duše znamená duchový princip v člověku. (KKC 363) Duch znamená to, co hmotu převyšuje, co ji řídí.

Katechismus:

Církev učí, že duchová duše je bezprostředně stvořena Bohem - není tedy „zplozena“ rodiči - a že je nesmrtelná: nezaniká při smrti, ve chvíli svého oddělení od těla, a znovu se spojí s tělem ve chvíli konečného vzkříšení. (KKC 366) A to je pátá základní pravda víry.

Ze života:

Král Jindřicha VIII. měl celkem šest žen. Žít na jeho dvoře vůbec nebylo jednoduché. Byla tam spousta pravidel, úkolů a také úkladů. Víte, že za těch časů měl dvorní šašek přístup až k samotnému králi. Víte také, že šašek nemusel být zrovna nějak nápadný, že šlo víc o duši než tělo. Takže šašek Jindřicha VIII. toho asi hodně věděl. A musel toho hodně snášet. proto utekl pryč. Králi to samozřejmě vadilo a proto ho dal hledat. Všude vyhlásil, že kdo ho přivede na jeho stopu, dostane královskou odměnu. A mezitím se šašek skrýval mezi prostými lidmi, kteří se nezajímali ani o politiku ani o královské výnosy. Musel však dál a musel projít přes nějaké město. Tam ho uviděl člověk, který byl kdysi na královském dvoře a proto šaška hned poznal. Vzpomněl si, že nedávno slyšel, jak je na jeho dopadení vyhlášena velká odměna. To by bylo peněz, napadlo ho hned. Vzápětí si však pomyslel: nebudu zrádcem,  čistá duše je pro mě víc než zlaťáky. A najednou se cítil velmi bohatý. jakoby ty zlaťáky už měl a pak je klidně zahodil.

Duše je víc než tělo. Tělo potřebuje vitaminy. A ty jsou ve špenátu, i když prý není pravda, že by tam bylo toho zdravého železa tolik, vypadá to, že se přepočítali v laboratoři, a že místo 3,4 tam dali 34, takže ostatní zelenina má 5,6 a 4,8 a špenát taky. Přesto se považuje špenát za velice zdravý. A tatínek nutil svou dcerku: Musíš ten špenát jíst. Ona se bránila, ale on ji nakonec donutil, že ho snědla. A teď si představte sílu ducha: Ten malý človíček mu řekl: Tatí, můžeš mě přinutit, abych ten špenát snědla. Ale nemůžeš mě přinutit, aby mi chutnal. Duše je víc než tělo. Ve vlaku jel chudý študent v obou významech toho slova: Bez peněz a vyzáblý na kost. Nastoupil do kupé a snažil se dát kufr na poličku. Oběma rukama ho zvedal a nemohl ho tam dostat. V kupé seděl silný chlapík, jednou rukou ten jeho kufr vzal a lehce ho umístil na polici. Zasmál se studentovi, poklepal si na své čelo a říká: „Není potřeba mít tady“, a zatnul jednu ruku a druhou si poklepal na bicepsy, které mu naskočily, a dokončil: „ale tady“. Študent na to nic neřekl a klidně si sedl. Po půlhodině jízdy se zvedl, oběma rukama vzal za záchrannou brzdu a snažil se ji stáhnout dolů. Dělal, že zabírá ze všech sil a že ji nemůže stáhnout. ten chlapík vstal, povýšeně ho dostrčil, jednou rukou brzdu vzal a stáhl dolů. Vlak zastavil, přišel průvodčí a vlakvedoucí, vše se vyšetřovalo a milý chlapík musel zaplatit ohromnou pokutu. Študent mu pak na rozloučenou řekl: „Musíš mít taky tady.“ a poťukal si na čelo.

Je jasné, že více zmůže důvtip nežli hrubá síla, rozum je důležitější svaly. Proto také je duše víc než tělo. Protože každé tělo je smrtelné, duše je převyšuje právě tím,  že je nesmrtelná. Někteří učenci však tvrdili, že duše při smrti umírá a že bude také vzkříšena spolu s tělem v poslední den. Po staletí se o tom vedly učené spory. Někteří dokonce tvrdili, že duše ženy je jiná než duše muže. V Písmu svatém  to totiž není jasně napsáno a je tam i věta, že všechno stvoření usne. Tuto debatu uzavřeli teprve otcové na 5. lateránském sněmu roku 1513 a prohlásili jako správný výklad Písma, že lidská duše je nesmrtelná. Opírali se přitom o slova Pána Ježíše, že duši zabít nemohou (Mt 10, 28).

Na otázku, kterou dávají často děti: „Mají také zvířata duši?“ je odpověď: Mají, ale je smrtelná. I když z listu sv. apoštola Pavla vyplývá, že všechno bude obnoveno, že tedy i v nebi bude stvoření v plnosti, ale nedojde k osobnímu vzkříšení zvířat a rostlin, právě proto, že to nejsou osoby.

Na zapamatování:

1. Člověk je jednota duše a těla.

2. Jejich rozdělení znamená smrt.

3. K jejich spojení dojde při vzkříšení těla na konci časů.

4. Duše lidská je nesmrtelná.

Námitky:

Vždyť se po vzkříšení lidé na zem nevejdou. Bude nové nebe a nová země, jak píše sv. Jan ve svém Zjevení(20,1). Po vzkříšení se lidé už nebudou ženit ani vdávat, řekl Pán Ježíš přímo (Mt 12, 25). Sám měl už tělo oslavené, takže prošel zavřenými dveřmi. Proto lidé po vzkříšení už nebudou potřebovat tolik místa, jak potřebují teď.

Jak to je s těmi lidmi, které třeba roztrhal výbuch anebo kteří byli zpopelněni a jejich popel rozptýlen. Popelce smíchali popel s hrachem. Zdánlivě neřešitelný úkol jí pomohli vyřešit holoubci. Horší je směs popela a železných pilin. tady pomůže magnet. Pán Bůh si poradí, nemusíme se bát.

Jak je to s převtělováním. To je módní nauka, která k nám přišla z východní Asie. Věřící budhisté to však chápou úplně jinak. Přímo se obávají, že jestli budou na zemi jednat špatně, po smrti budou potrestáni tak, že jejich duše přejde do nějakého zvířete, které trpí,  třeba do tažného slona nebo tygra, kterého pořád nahánějí lovci. Mají z toho strach, a říkají si: Kolik životů ještě budu muset prožít, než moje duše se rozplyne v božské nirváně (božském nic) jako kapka vody v oceánu. U nás se k převtělování hlásí takzvaní evropští budhisté.  Východní učení si změnili po svém a hlavní jejich myšlenkou je zvědavost: Jaké by to bylo, kdybych byl v kůži krávy nebo krysy. To je však naprosto špatný přístup, budhista se jako člověk na to vůbec netěší, a nechce být zvířetem. Evropští obdivovatelé těchto nauk dokonce tvrdí, že církev z Bible věty o převtělování a stěhování duší vyškrtla. Pravý opak je pravdou: Nikdy tam nic takového nebylo, a když se ve 4. nebo 5. století objevili lidé, bludaři, kteří tvrdili, že z Písma vyčetli, že bude to stěhování duší, církevní sněm prohlásil jejich názory za bludné. Z Písma by nikdo nic nevyškrtl, když se opisovalo ručně, psali písaři na konci každého řádku malé čísílko. To byl počet písmen na tom řádku a bylo to proto, aby ten příští opisovač si mohl zkontrolovat, že tam má všechna písmenka, že ani na jedno nezapomněl. Proto není možné, že by si někdo dovolil vyškrtnout z Písma věty, které tam byly. Odmítli však přidat výklady, které odporují učení Pána Ježíše. On jasně říká, že každý bude odměněn nebo potrestán za své jednání, jak už hlásali i proroci.

Jak to vysvětlím druhým, třeba mladším:

Tělo bez duše je mrtvé. Duše je v něm skryta a oživuje ho. Kdyby ji nějaký lékař chtěl najít, nenajde ji. A kdyby rozřezal celé lidské tělo, tak ten člověk umře a právě, když bude končit s pitvou,bude duše už pryč. Duše je nehmotná, proto ji nemůžeme zničit ani spálit, prostě přežije. Jako můžeme  spálit knihy, ale myšlenky v nich napsané zůstanou. Duši nemůže zničit ani smrt, protože je nesmrtelná. V Písmu svatém tato věta není, ale vyplývá to z něho.