1. článek víry

1. článek víry "VĚŘÍM V BOHA, OTCE VŠEMOHOUCÍHO, STVOŘITELE NEBE I ZEMĚ"

Vyslechněme Slovo Boží z knihy proroka Izaiáše:

"Obraťte se ke mně a dojdete spásy, všechny končiny země. Já jsem Bůh a jiného už není ... Přede mnou poklekne každé koleno a každý jazyk bude mluvit: "Jenom v Hospodinu - řekne o mně - je spravedlnost i moc" (Iz 45,22-24).

Jak se Církev modlí

VE VYZNÁNÍ APOŠTOLSKÉM:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.

VE VYZNÁNÍ NICEJSKOCAŘIHRADSKÉM:

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země,  všeho viditelného i neviditelného.

Když se někde stane něco mimořádného, nějaký div či dokonce zázrak, všichni se tam hrnou. Stává se to výjimečně, ale už to, že vůbec jsme, že žijeme, je velký div, přímo zázrak. Někdy nás to ani nenapadne, jak ukazuje

příběh s názvem  DOMEK

Jeden muž, který žil ve městě, se rozhodl prodat svůj venkovský domek, zděděný po rodičích. Náhodou potkal svého přítele novináře, jehož koníčkem byla i poezie, a požádal ho, aby mu pomohl napsat inzerát, který by dal do novin nebo na internet. „Chci prodat svůj barák na venkově, ten, co ho taky znáš. Napsal bys mi pro to dobrý inzerát?"  A básník napsal: „ Prodám krásné stavení, u něhož po ránu zpívají ptáci, obklopuje ho zeleň lesíka a na zahradě osvěžuje pohled i vzduch jiskřivá a průzračná voda protékající bystřiny. Dům bývá zalit vycházejícím sluncem a zároveň nabízí k odpočinku stín verandy. Večery s jemným cvrkotem cvrčků tam oblažuje pohled na hvězdy."  Za nějaký čas potkal básník onoho přítele a ptal se ho: „ Tak co, prodal jsi ten domek?"  „ Ne,"  zněla odpověď. „ Rozmyslel jsem si to. Když jsem četl inzerát, který jsi napsal, uvědomil jsem si, že vlastním poklad."  Často podceňujeme dobré věci a honíme se za klamavými vidinami, které září v televizi. Raději se dívej kolem sebe a važ si toho, co máš. Uvědom si, jakou cenu pro tebe má tvůj dům, tví drazí, přátelé, na které se můžeš spolehnout, vědomosti, jež jsi získal, dobré zdraví a všechny krásné věci života, které jsou tvým nejcennějším pokladem.

Dodatek:

Všem je jasné, že divy a zázraky může udělat jen někdo velmi mocný. Někteří si myslí, že nejmocnější je příroda, jiní říkají, že něco nad námi musí být. Křesťané věří v jednoho Boha a vyjadřují to ve vyznání víry. Jeho první článek zní: "VĚŘÍM V BOHA, OTCE VŠEMOHOUCÍHO, STVOŘITELE NEBE I ZEMĚ"

Katechismus katolické církve nám říká:

228

"Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin Jediný" (Dt 6,4; Mk 12,29). "Svrchované Bytí musí být nezbytně jediné, to je bez čehokoli rovnocenného. Není-li Bůh jediný, není to Bůh."

229

Víra v Boha nás vede k tomu, abychom se k němu obraceli jako ke svému prvopočátku a ke svému poslednímu cíli a ničemu nedávali před ním přednost a ničím jej nenahrazovali.

 230

Přestože se Bůh zjevuje, zůstává nevýslovným Tajemstvím: "Kdybych ho pochopil, nebyl by to Bůh".

261

Tajemství Nejsvětější Trojice je ústřední tajemství víry a křesťanského života. Jen Bůh sám je může dát poznat tím, že se zjevuje jako Otec, Syn a Duch svatý.

262

Vtělení Božího Syna zjevuje, že Bůh je věčný Otec a že Syn je soupodstatný s Otcem, totiž že je v něm a s ním jediný Bůh.

263

Seslání Ducha svatého, kterého Otec posílá jménem Syna a kterého Syn posílá "od Otce" (Jan 15,26 ), zjevuje, že je s nimi jediný Bůh. "S Otcem i Synem je uctíván a oslavován".

264

"Duch svatý vychází hlavně z Otce a protože Otec ho od věčnosti dává Synu, vychází z Otce i Syna společně".

315

Stvořením světa a člověka Bůh vydal první a všeobecné svědectví o své všemohoucí lásce a o své moudrosti, a první zvěst o svém "plánu blahovůle", který vrcholí v novém stvoření v Kristu.

321

Boží prozřetelnost spočívá v opatřeních, kterými Bůh s moudrostí a láskou vede všechny tvory k jejich konečnému cíli.

324

Zůstává tajemstvím, že Bůh dopouští fyzické i mravní zlo; avšak Bůh je osvětluje ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, aby přemohl zlo. Víra nám dává jistotu, že Bůh by nedopustil zlo, kdyby ze samého zla nevytěžil dobro a to cestami, které poznáme plně až ve věčném životě.

350

Andělé jsou duchoví tvorové, kteří neustále oslavují Boha a slouží jeho spásonosným plánům a v jejich rámci jiným tvorům:

382

Člověk je "jednota duše a těla". Učení víry tvrdí, že duchová a nesmrtelná duše je stvořena přímo Bohem.

 383

"Bůh nestvořil člověka, aby ho ponechal samotného: od počátku 'je stvořil jako muže a ženu' (Gn 1,27) a jejich spojením vzniká první forma osobního společenství".

384

Zjevení nám dává poznat stav původní svatosti a spravedlnosti muže i ženy před hříchem! Štěstí jejich života v ráji vyplývalo z jejich přátelství s Bohem.

413

"Bůh neučinil smrt, ani se netěší ze zahynutí živých ... smrt vešla do světa ďáblovou závistí" (Mdr 1,13; 2,24).

414

Satan nebo ďábel a ostatní zlí duchové jsou padlí andělé, protože svobodně odmítli sloužit Bohu a jeho plánu. Jejich volba proti Bohu je definitivní. Snaží se strhnout člověka do své vzpoury proti Bohu.

415

"Člověk byl od Boha stvořen ve stavu svatosti. Vlivem svodů zlého ducha však na samém počátku dějin zneužil své svobody, pozdvihl se proti Bohu a zatoužil dosáhnout cíle svého života mimo Boha".

416

Adam jako první člověk ztratil kvůli svému hříchu prvotní svatost a spravedlnost, jež dostal od Boha nejen pro sebe, nýbrž pro všechny lidské bytosti.

417

Adam a Eva předali svému potomstvu lidskou přirozenost poraněnou jejich prvním hříchem a tedy zbavenou prvotní svatosti a spravedlnosti. Tato ztráta se nazývá "prvotní hřích".

418

Následkem prvotního hříchu je lidská přirozenost oslabená ve svých silách, podrobena nevědomosti, utrpení, moci smrti a náchylná ke hříchu (tento sklon se nazývá "žádostivost").

Kněží z blanenského děkanství k tomu v roce víry napsali:

Před výstavou o době lucemburských králů na hradě pražském přijel právě odtamtud odborník dojednat zápůjčku Velkomeziříčské Madony, která z té doby pochází. Po vyřízení všech složitých papírů a sjednání záruk pro tak vzácný kus mi říká s velkou touhou: „Rád bych se na ni ještě teď chvilku podíval. Umožníte mi to?" „Ano, jistě," řekl jsem mu, ale v duchu mě napadlo: Teď to praskne. Taková vzácnost a my ji necháváme v otevřeném kostele, zabezpečeném jen šňůrami a houkačkou. (Ta by sice při překročení šňůry začala houkat , ale než by tam někdo z fary doběhl, zloděj odnese v klidu, co chce.) Bylo před polednem, když jsme vstoupili do kostela. V zadní lavici se právě usebraně modlil starší muž. Odborník mi potichu a uznale říká: „Vidím, že máte zajištěný stálý dozor, to je správné."

Bože, děkuji ti, že nás nikoho nikdy nepodrazíš. Děkuji ti za vše, cos mi dal i vzal, co mi dáváš i co mi bereš. Buď tvoje jméno pochváleno.

Vše je O.K., proto si Opakujeme Katechismus:

228

"Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin Jediný" (Dt 6,4; Mk 12,29). "Svrchované Bytí musí být nezbytně jediné, to je bez čehokoli rovnocenného. Není-li Bůh jediný, není to Bůh."

229

Víra v Boha nás vede k tomu, abychom se k němu obraceli jako ke svému prvopočátku a ke svému poslednímu cíli a ničemu nedávali před ním přednost a ničím jej nenahrazovali.

 230

Přestože se Bůh zjevuje, zůstává nevýslovným Tajemstvím: "Kdybych ho pochopil, nebyl by to Bůh".

261

Tajemství Nejsvětější Trojice je ústřední tajemství víry a křesťanského života. Jen Bůh sám je může dát poznat tím, že se zjevuje jako Otec, Syn a Duch svatý.

262

Vtělení Božího Syna zjevuje, že Bůh je věčný Otec a že Syn je soupodstatný s Otcem, totiž že je v něm a s ním jediný Bůh.

263

Seslání Ducha svatého, kterého Otec posílá jménem Syna a kterého Syn posílá "od Otce" (Jan 15,26 ), zjevuje, že je s nimi jediný Bůh. "S Otcem i Synem je uctíván a oslavován".

264

"Duch svatý vychází hlavně z Otce a protože Otec ho od věčnosti dává Synu, vychází z Otce i Syna společně".

315

Stvořením světa a člověka Bůh vydal první a všeobecné svědectví o své všemohoucí lásce a o své moudrosti, a první zvěst o svém "plánu blahovůle", který vrcholí v novém stvoření v Kristu.

321

Boží prozřetelnost spočívá v opatřeních, kterými Bůh s moudrostí a láskou vede všechny tvory k jejich konečnému cíli.

324

Zůstává tajemstvím, že Bůh dopouští fyzické i mravní zlo; avšak Bůh je osvětluje ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, aby přemohl zlo. Víra nám dává jistotu, že Bůh by nedopustil zlo, kdyby ze samého zla nevytěžil dobro a to cestami, které poznáme plně až ve věčném životě.

350

Andělé jsou duchoví tvorové, kteří neustále oslavují Boha a slouží jeho spásonosným plánům a v jejich rámci jiným tvorům:

382

Člověk je "jednota duše a těla". Učení víry tvrdí, že duchová a nesmrtelná duše je stvořena přímo Bohem.

 383

"Bůh nestvořil člověka, aby ho ponechal samotného: od počátku 'je stvořil jako muže a ženu' (Gn 1,27) a jejich spojením vzniká první forma osobního společenství".

384

Zjevení nám dává poznat stav původní svatosti a spravedlnosti muže i ženy před hříchem! Štěstí jejich života v ráji vyplývalo z jejich přátelství s Bohem.

413

"Bůh neučinil smrt, ani se netěší ze zahynutí živých ... smrt vešla do světa ďáblovou závistí" (Mdr 1,13; 2,24).

414

Satan nebo ďábel a ostatní zlí duchové jsou padlí andělé, protože svobodně odmítli sloužit Bohu a jeho plánu. Jejich volba proti Bohu je definitivní. Snaží se strhnout člověka do své vzpoury proti Bohu.

415

"Člověk byl od Boha stvořen ve stavu svatosti. Vlivem svodů zlého ducha však na samém počátku dějin zneužil své svobody, pozdvihl se proti Bohu a zatoužil dosáhnout cíle svého života mimo Boha".

416

Adam jako první člověk ztratil kvůli svému hříchu prvotní svatost a spravedlnost, jež dostal od Boha nejen pro sebe, nýbrž pro všechny lidské bytosti.

417

Adam a Eva předali svému potomstvu lidskou přirozenost poraněnou jejich prvním hříchem a tedy zbavenou prvotní svatosti a spravedlnosti. Tato ztráta se nazývá "prvotní hřích".

418

Následkem prvotního hříchu je lidská přirozenost oslabená ve svých silách, podrobena nevědomosti, utrpení, moci smrti a náchylná ke hříchu (tento sklon se nazývá "žádostivost").

Pomodleme se APOŠTOLSKÉ  vyznání víry: