Písmo svaté - úvodní promluva

Úvodní slova před každou promluvou:

Potřebuji pokrm a světlo. Dal jsi mně slabému své svaté Tělo jako pokrm duše a těla a postavil jsi své slovo jako světlo mým nohám (ze Zlaté knížky Následování Krista od Tomáše Kempenského)

O – Úvodní promluva a osnova dalších promluv.

Otec biskup Vojtěch Cikrle vyhlásil k 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje, kteří nám přinesli Písmo svaté biblický program. Nazval ho: „Vezmi a čti“ na základě stěžejní událostí ze života sv. Augustina, při které klíčovou roli sehrálo právě Písmo svaté. V osmé knize Vyznání, která je jeho životní zpovědí, líčí Augustin okamžik v létě roku 386 v zahradě svého domu, kdy v těžkém vnitřním boji hledal pravdu i sebe samého. Tehdy uslyšel dětský hlas, jak říká: „Tolle, lege, tedy: Vezmi (a) čti!“ (srv. Confessiones, 8.12.29). Tuto výzvu Augustin pochopil jako hlas Boží. Otevřel Písmo svaté a v něm začal nacházet vnitřní pokoj a sílu.

Boží slovo, které je „plné života a síly“ (Žid 4,12), chce být rovněž světlem na naší ži­votní cestě (srv. Žl 119,105). Boží slovo je totiž, jak píše sv. Ambrož, „životodárnou pod­statou naší duše; živí ji, pase a vede; neexistuje nic jiného, co by dokázalo držet při životě duši člověka, vyjma Božího slova“ (Exp. Ps. 118, 7,7; PL 15, 1350).

Vlastně je to jednoduché: vezmi a čti. Tak jako toto Boží pozvání přijal sv. Augustin, přijměme ho i my. I my můžeme slyšet „Vezmi a čti“, rozhodnout se a následovat toto rozhodnutí činem. (Proto se sami ptejme:) Kde je právě v tuto chvíli moje Písmo? Kdy naposledy jsem je otevřel?

Prvním zvěstovatelem Božího slova má být rodina pak se užívá při výuce náboženství a při katechezi. Samozřejmě a hlavně při bohoslužbách.

Tolik z listu brněnského biskupa. Písmo svaté se čte také při poutích anebo se o něm můžete něco dozvědět PRÁVĚ ZDE - po tomto úvodu ještě bude 9 článků, každý se 7 body:

Každou promluvu letos začneme připomínkou toho, co pro nás znamená Písmo svaté. Je to citát z takzvané zlaté knížky Následování Krista od Tomáše Kempenského, která je druhou nejčtenější knihou na světě (tou první je samozřejmě Bible): Potřebuji pokrm a světlo. Dal jsi mně slabému své svaté Tělo jako pokrm duše a těla a postavil jsi své slovo jako světlo mým nohám. Toto slovo Boží je zapsáno v Bibli. V lidové češtině je  Bichle nějaká tlustá kniha. V řečtině biblia znamená knihy, přesněji svitky z papyru, který se dělal ve městě Byblos – dnes Džubail v Libanonu. Takže bible je spíše knihovna než kniha, protože se skládá z různých nestejně velkých částí a těm říkáme knihy, i když některá má třeba jen pár řádků List Judův 25 vět, 2. list Janův dokonce jen 13 vět. Většinou slyšíme čtení z Bible v kostele, kde je čte lektor z knihy zvané lekcionář. Ve všední den slyšíme vlastně tři čtení, v neděli 4 (někdy i 5), protože čteme tak zvané první čtení, po něm je žalm, pak je evangelium, v neděli se přidává ještě druhé čtení a někdy před evangeliem je verš který se zpívá a je to také část Písma. V lekcionáři však není celé Písmo svaté. To bychom nestihli. Proto jako první bod našich osmi úvah bude kousek z Písma, který se běžně v kostele nečte. Někdy je to kvůli jeho ostrosti, že by to nebylo vhodné pro děti, ale uslyšíte sami, že je to napsáno velmi krásně a jemně. Někdy je to také kvůli tomu, aby se moc podrobně nepopisoval hřích, a někdy z jakési citlivosti, když třeba svatý Petr si mírně stěžuje na nejasnosti v listech svatého Pavla, ačkoli víme, že to byli kamarádi a spolu zemřeli mučednickou smrtí.

To bude za A).

Pak za B) bude vždy o několika biblických knihách. Je jich celkem 73. Celá Bible se dělí na Starý Zákon – 46 knih - a Nový Zákon – 27 knih. Starý zákon má víc tři čtvrtiny stránek, nový jednu čtvrtinu. Pro nás Bible znamená oba Zákony, ve smyslu židovském je Bible jen Starý Zákon, ale my jsme křesťané, takže když  uvažujeme podle evangelia, uvažujeme biblicky. Třeba tradiční věta na pohřbech: „Odpusťte mu ze srdce!“ je z evangelia,  je biblická  (Matouš  18:35). Každý z obou Zákonů se dá rozdělit na 4 části: knihy zákona – to je ve Starém Zákoně 5 knih Mojžíšových, a v Novém zákoně čtyři evangelia. Pak jsou knihy dějepisné - ve Starém Zákoně je jich 16: Kniha Jozue, kniha Soudců, pak knihy Královské, a další,  v Novém Zákoně jen Skutky apoštolské. Pak jsou knihy poučné (a také básnické):  Ve Starém Zákoně především kniha Jobova, kniha Žalmů a kniha Přísloví, v Novém Zákoně to jsou listy apoštola Pavla a  dalších apoštolů, celkem jich psalo pět a to:  Pavel, Jakub, Petr Jan a Juda. Kdybychom se to chtěli naučit, navrhuji zkratku PaJa-PeJa-Ju. S takovými zkratkami se setkáme častěji, mohli bychom se je učit, pokud už to neznáme jako části Písma svatého: Listy Pavlovy(13+1), jeden Jakubův, dva Petrovy, tři Janovy a Judův.

Pak jsou knihy prorocké, ve Starém zákoně jsou takzvaní 4 velcí proroci: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel a Daniel, k nim patří i kniha Žalozpěvů a kniha Jeremiášova tajemníka, proroka Barucha. Pak je ještě 12 malých proroků, jejich jména se dají naučit ve správném pořadí pomocí dalších tří zajímavých zkratek. V Novém Zákoně je jediná knihy prorocká, Zjevení svatého Jana, ale dá zabrat všem.

V části za C) se budeme věnovat cizím slovům, i když doufám, že některým z vás jsou známa. Exegeze je výklad Písma, inspirace je doslova vdechnutí, podle slova respirátor – dýchací přístroj, protože Duch vdechl, našeptal, jak mají ti proroci a další psát. Známé je také Pentateuch. Penta je řecky Pět, Pentagon je ministerstvo obrany v USA, které sídlí ve čtvrti tvořené z 5 bloků budov, pentagram je hvězda s pěti cípy, symbol ďábla a komunismu.   Pentateuch je tedy 5 knih Mojžíšových, u nás je máme očíslovány, ale latinsky a vědecky mají tyto názvy: Genezis, Exodus, Levitikus, Numeri a Deuteronomium, česky by to bylo: Genezis - Původ (genetika je věda o původu), Exodus - východ (exit označuje doposud výjezd z dálnice a také konec pozemského života, Levitikus - chrámové služby, které mají na starosti Levité, Numeri - počty lidu, který šel na svobodu (numera jsou čísla, hausnumera jsou domovní čísla), a Deuteronomium - podruhé zopakovaný zákon (Deuterium je vodík, který má v atomu navíc ještě druhou částici).

V části za D) se budeme věnovat duchovnímu čtení Písma. Je to Písmo svaté, a není to možné brát ani jako román ani jako detektivku ani jako nějakou luštěnku, i když to všechno tam je. Také bychom neměli zlehčovat nic, co je v Bibli: Zneužívání textů Písma k žertům a vtipům je hřích neúcty ke slovu Božímu přísně odsouzený na sněmu tridentském. I když nás to někdy láká a vypadá to nevinně, třeba jak máma  a syn se dohodli, že od rána budou používat jen citáty z Písma: Máma ráno řekla: „Pravím ti, vstaň!“ (Marek  2:11) Syn však odpověděl: „Ještě nepřišla má hodina.“ (Jan  2:4) 

Část D) bude tedy zaměřena k nám do nitra, osobně,

bod za E) pak bude zaměřena externě jak říkají ti, kdo nemají rádi svou mateřštinu, česky navenek, protože Slovo Boží se má hlásat veřejně, má zaznívat ve shromáždění. To je úkol lektorů, proto v části E) budou pravidla pro lektory, jak je vydal kolem roku 1971 Monsignore Simajchl. I když jsou už tak dlouho přeložena do češtiny, pořád se v kostele při čtení dělají školácké chyby. Snad nejhorší chybou je, když někdo zapomene, že názvy lidí a obcí v Písmu svatém nejsou ryze české a pak čte místo Danyel měkce – Daňiel. Někdo se nad tím pousměje, ale slyšel jsem na vlastní uši, že Jonáš se vydal do Ňiňive. Prostě každé i po d,t,n se čte tvrdě podle vzoru řeky Nil. Biblická jména nejsou ani jména německá, proto se svátky zvané Pascha  čtou  pas-cha a nikdy Paša, což jsem už také slyšel. Každý umí číst, ale ne každý umí předčítat. Každému se může stát, že mu řeknou: Pojď přečíst čtení, a proto je potřeba abychom všichni znali ta pravidla předčítání anebo si je osvěžili. A hlavně se podle nich řídili.

Po tom vážnějším bude za F)  aspoň jedna biblická hádanka, snad bude trochu f-tipná, když je pod písmenem F) a třeba ji někomu dáte. Úplně dětské jsou hádanky, kde se už v zadání něco schválně poplete či přehodí, a počítá se s tím, že si toho ten druhý nevšimne, jako například: Čím zabil Ábel Kaina? Anebo: Kolik zvířat od každého druhu si vzal Mojžíš do své archy?

Správné odpovědi ke všem hádankám najdete na konci poslední promluvy.

Poslední bod za G) bude vždy poděkování (latinsky GRATIAS) za Slovo Boží, zase ze zlaté knihy Následování Krista. Děkuji ti, Pane Ježíši Kriste, Světlo z věčného Světla, za stůl posvátného učení, který jsi nám připravil skrze své proroky, apoštoly a ostatní učitele.

Teď si přečteme, co udělalo víno s Noem a jak se při tom zachovali jeho synové.

První  kniha Mojžíšova 9. kapitola, 8-27

8 Bůh řekl Noemu a jeho synům: 9 „Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem 10 i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře. 11 Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi.“ 12 Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: 13 Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. 14 Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, 15 rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva. 16 Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“ 17 Řekl pak Bůh Noemu: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustavil mezi sebou a veškerým tvorstvem, které je na zemi.“ 18 Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli Šém, Chám a Jefet; Chám je otec Kenaanův.

19 Tito tři jsou synové Noeho; podle nich se rozdělila celá země. 20 I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici. 21 Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu. 22 Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím. 23 Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili. 24 Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn, 25 řekl: „Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“ 26 Dále řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem! 27 Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“