Písmo svaté - 7. promluva v 7 bodech

Sedmá promluva

Potřebuji pokrm a světlo. Dal jsi mně slabému své svaté Tělo jako pokrm duše a těla a postavil jsi své slovo jako světlo mým nohám.

7 A) zajímavé místo z Písma, které se běžně nečte při mši svaté:

První  list svatého apoštola Petra, 3. kapitola,

Ta se prakticky nečte, je sice v lekcionáři ke svatbám, ale každý si vybere jiný úryvek, aby se neřeklo, že církev se plete do módy.

1 Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, 2 když uvidí váš čistý život v bázni Boží. 3 Pro vás se nehodí vnější ozdoba – splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy 4 nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. 5 Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům, 6 tak jako Sára poslouchala Abrahama a ‚nazvala jej pánem‘. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit. 7 Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet. 8 Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, 9 neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. 10 ‚Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, 11 odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.

7 B) Biblické knihy v krátkosti

Knihy naučné v novém Zákoně jsou dopisy neboli listy, většinou velmi krátké, ale občas dost dlouhé. Někdy se jim také říká epištoly, z latinského i řeckého slova epistola, které znamená dopis. Je jich celkem 21, z toho 13 od svatého Pavla, list Židům má neznámého autora a sedm nejkratších napsali: jeden sv. Jakub, dva sv. Petr, tři svatý Jan  a poslední Juda. Takže máme třeba zase jednu pěknou zkratku  JakPePeJaJaJaJu Apoštol Pavel své listy přímo diktoval a vždy k nim něco málo připsal vlastní rukou, u těch dalších listů je možné, že to napsali i žáci těch apoštolů. Apoštol Pavel psal listy obcím (9) a pak také jednotlivcům (4). Nejprve psal do Soluně, ale my ty listy máme v Písmu v jiném pořadí. To bychom trochu měli znát, může nám pomoci zase zkratka: ŘíKorGaEf  - dlouhé listy velkým obcím v Římě, v Korintě, v krajinách Galatských a v Efezu, FiKolSol, kratší listy menším obcím ve Filipech, Kolosech a Soluni. Ta se řecky řekne Thésaloniké, novořecky Thésaloniki anebo Saloniki, proto máme někde také listy Thesalonickým. Čtyři listy poslal jednotlivcům, svým žákům nebo přátelům, proto jim říkáme listy pastýřské: dva Timoteovi, jeden Titovi a jeden Filemonovi (má jen 25 vět). Jako poslední je list Židům, proto máme krásnou zkratku nakonec: TimTiFilŽi.

Opakujeme: V Novém Zákoně je naučných knih celkem 21, jsou to listy svatého Pavla a ostatních apoštolů. Svatý Pavel psal Římanům, dvakrát Korinťanům, Galaťanům, Efezanům, Filipanům, Kolosanům a dvakrát Soluňanům – ve zkratce ŘíKorGaEf - FiKolSol. Pak psal i svým žákům Timoteovi, Titovi a Filemonovi a ještě je list Židům a z toho ta krásná zkratka: TimTiFilŽi. Ostatní apoštoly Jakuba, Petra,  Jana a Judy máme také v krásné zkratce, kde je i počet jejich listů  JakPePeJaJaJaJu.

1. C) Cizí slova

Teď si vysvětlíme:  Septuaginta, Vulgáta, koiné

Starý zákon je psaný hebrejsky, pak se mluvilo řecky, proto byl přeložen do řečtiny. Překlad vznikl tak, že když v Egyptě chtěli mít celé Písmo řecky, svěřili to sedmdesáti učencům – hepta je řecky sedm, septa je to latinsky – septima je sedmá třída nebo mezera mezi první a sedmou notou, septuaginta je ten překlad od 70 učenců. Za pár století už všichni neuměli řecky, začali mluvit latinsky, tehdy to byl nový moderní, živý jazyk. První schválený překlad do latiny udělal svatý Jeroným a jmenuje se Vulgáta. Vulgární je lidový, někdy až příliš, Vulgáta je překlad pro lid, který už neuměl řecky. Ona i ta řečtina nebyla spisovná, byla také lidová, taková jakou se obecně - společně - mluvilo, proto se říká, že Nový Zákon byl napsán v koiné. Kdo si vzpomene na zpěvník Koinonia, z kterého se zpívá na různých společenstvích, tak si vzpomněl naprosto správně.

7 D) Duchovní čtení Písma svatého

Nazírat Boha (contemplatio): toto nazírání je Boží dar, kterého se nám vždy nedostane.   Kontemplace je pokračováním meditace a prohloubením spojení z Boží strany.  Tehdy už nevnímáme rozumem ale srdcem a celou myslí a objevujeme tajemství vlastního života ve světle tajemství Božích.  Kontemplace je spíše odpočinutím, odevzdaným obdivem vůči Bohu a jakousi předchutí radosti, kterou Bůh připravil těm, kdo Ho milují. Duchovní četba je takříkajíc dítětem ctnosti vnímavosti a není prostým čtením si v knihách o duchovním životě ani studiem ve vědeckém, poznávacím slova smyslu.  Slovo studium ostatně v latině znamená usilování, snažení se.  Kde není hledání (a přijímání) Boží vůle, tam není ani život podle Boží vůle.  Bůh od nás očekává, že budeme spojovat naslouchání Marie s nasazeností Marty.  Při chápání místa Marty a Marie v naší duši se vydáme špatnou cestou, jestliže začneme Martu vymezovat proti Marii a naopak ...

7 E) Pravidla pro lektory

Vždycky se vyplatí zkouška předem

Sotva se ti podaří chytit tón a polohu hlasu, přízvuky a melodii až při čtení samém. Proto si lekci předem přečti nahlas. Pro lektory platí v tomto ohledu jen tato dvojí zásada: 1. Mám-li dobře sloužit, musím mít text předem. 2. Musím se na svou službu od neděle k neděli poctivě připravovat - podobně jako se kněz připravuje na promluvy. Pak teprve je to důstojná, krásná a prospěšná služba církvi, Božímu království.

 Nikdy bez promyšlení textu

Čemu člověk nerozumí, to také nemůže správně předčítat. Proto si musíš nejen pořádně připravit techniku přednesu, ale i promyslit, co budeš hlásat. Jak to dělat? Přečti si nejprve celý text v souvislosti. Pak znovu po odstavcích; po větách. Pokud jsi neporozuměl, nebo si nejsi jist, neostýchej se zeptat někoho, komu v té věci důvěřuješ, nejlépe kněze. Aby ses neostýchal, k tomu ar tě povzbudí tato epizoda ze Života svatého Antonína poustevníka. Jednou za ním přišla skupina mnichů se svým opatem; byl s nimi i poustevník Josef. Opat je chtěl vyzkoušet. Položil jim jako otázku výrok z Písma svatého a ptal se jich, co znamená. Každý mluvil, jak nejlépe uměl. Opat však na každou odpověď říkal: „Ještě jsi tomu neporozuměl.“ Nakonec se zeptal poustevníka Josefa: Ten odpověděl: „Nevím.“ A tu řekl svatý Antonín: „Bratr Josef je na správné cestě, protože řekl: Nevím.“ Připadá ti to trochu žertovné? Možná. Ale jasně to ukazuje rozdíl mezi domnělým snadným chápáním Božího slova, jako by to byla zpráva z novin, a poznáním; mezi samolibým a pokorným promýšlením Božího slova. Takováto příprava na předčitatelský úkon je ovšem už něco hlubšího, než příprava třeba rozhlasového hlasatele, kterého jsme ti tu několikrát kladli za vzor. To už není sebejistý přístup profesionála k něčemu uloženému zvnějška, nýbrž kus pokory a krok v duchovním životě, práce na sobě samém. Právě v tom, jako odměna od Ducha svatého, se ti vrací všechna obětavost a námaha, kterou pro svůj lektorský „úřad“ podstupuješ. A v tom spočívá i pravá důstojnost i osobní užitek služby.

Důstojnost lektorské služby

Předčítat při společné bohoslužbě slovo Boží je uplatněním tvého křestního  kněžství; je to vskutku kněžská služba. Proto k ní přistupuj s velkou odpovědností a pokorou a raduj se, že smíš sloužit jako lektor. Biskup-mučedník Cyprián z Kartága píše roku 250 po Kristu duchovním své diecéze o jenom mladíku: „Obyčejně se, milí bratři, ptáme napřed vás, když chceme někoho přijmout do služby církve, a rozvažujeme o jeho charakteru a zásluhách na společné poradě. Náš bratr Aurelius však už byl vyzkoušen samotným Pánem. Ač ještě mladý lety, podstoupil už dvojnásobný boj, dvakrát vyznal svou víru. Poprvé byl pro ni vypovězen do vyhnanství, podruhé mučen. Nevím však, co na něm chválit víc: zdali statečnost, s jakou trpěl, nebo skromnost jednání později, po jeho vyznání. Zasloužil by si, aby byl přijat do ještě vyššího stupně svěcení. Přesto by však měl začít sloužit jako lektor. Neboť jeho „hlas, který vynikajícím způsobem svědčil o Bohu, si opravdu zaslouží, aby zněl i při svátečním čtení Božího slova. Po nádherných slovech, jimiž vyznal Krista má nyní zvěstovat také jeho radostné poselství. Jestli u popraviště na něj zevloval dav pohanů - zde se na něho dívají bratři. Jestliže se tam lid podivoval, když mluvil - zde mu naslouchají s bratrskou radostí.“ V neděli tvými ústy přichází k lidem Boží slovo. A lidé poslouchají; dospělí i mládež, tví rodiče, tví známí. Sám kněz ti naslouchá. Všichni se soustředí na to, co říkáš. Je úžasné, jakou máš vážnost v církvi proto, že máš zvěstovat Boží slovo. Raduj se z toho, máš proč.

7 F) Hádanka: Kolik bylo apoštolů?

7 G)  Děkuji ti, Pane Ježíši Kriste, Světlo z věčného Světla, za stůl posvátného učení, který jsi nám připravil skrze své proroky, apoštoly a ostatní učitele.