Písmo svaté - 1. promluva v 7 bodech

První promluva

Potřebuji pokrm a světlo. Dal jsi mně slabému své svaté Tělo jako pokrm duše a těla a postavil jsi své slovo jako světlo mým nohám.

1 A) zajímavé místo z Písma, které se běžně nečte při mši svaté:

První kniha Samuelova 25. kapitola,

1 Když Samuel zemřel, všechen Izrael se shromáždil a oplakával ho. Pochovali ho v jeho domě v Rámě. A David nato sestoupil do Páranské stepi. 2 V Maónu byl muž, který měl hospodářství na Karmelu. Byl velmi zámožný. Měl tři tisíce ovcí a tisíc koz. Právě stříhal na Karmelu ovce. 3 Ten muž se jmenoval Nábal a jeho žena se jmenovala Abígajil. Byla to žena bystrého rozumu a krásné postavy, ale muž byl zatvrzelý a v jednání zlý. Byl to Kálebovec.

4 David se v poušti doslechl, že Nábal stříhá své ovce. 5 I poslal David deset mládenců a řekl jim: „Vystupte na Karmel. Půjdete k Nábalovi a popřejete mu mým jménem pokoj. 6 Řeknete toto: Buď zdráv! Pokoj tobě, pokoj tvému domu, pokoj všemu, co máš. 7 Právě jsem slyšel, že slavíš stříž. Nuže, tvoji pastýři bývali s námi. Neubližovali jsme jim. Nepohřešili nic po všechny dny, co byli na Karmelu. 8 Zeptej se svých mládenců, povědí ti o tom. Kéž moji mládenci u tebe najdou vlídné přijetí! Vždyť přicházíme ve šťastný den. Dej prosím svým otrokům a svému synu Davidovi něco z toho, co máš po ruce.“

9 Davidovi mládenci přišli, vyřídili to vše Nábalovi Davidovým jménem a vyčkávali. 10 Ale Nábal se na Davidovy služebníky rozkřikl: „Kdo je David? Kdo je to Jišajův syn? Dnes přibývá otroků, kteří se odtrhují od svých pánů. 11 Mám snad vzít svůj chléb, svou vodu a zvířata, která jsem porazil pro své střihače, a dát je mužům, o nichž ani nevím, odkud jsou?“

12 Davidovi mládenci se vydali na zpáteční cestu. Vrátili se a všechno mu to oznámili. 13 David svým mužům rozkázal: „Opásejte se každý mečem!“ Každý se tedy opásal mečem. I David se opásal mečem. Za Davidem vytáhlo na čtyři sta mužů a dvě stě jich zůstalo u výstroje.

14 Jeden z mládenců oznámil Nábalově ženě Abígajile: „Hle, David poslal z pouště posly s požehnáním pro našeho pána, ale on se na ně osopil. 15 Ti muži se k nám chovali velice dobře. Neubližovali nám a nic jsme nepohřešili po všechny dny, co jsme se s nimi stýkali, když jsme byli na poli. 16 Byli nám hradbou ve dne v noci po všechny dny, co jsme byli s nimi, když jsme pásli ovce. 17 Teď uvaž a pohleď, co bys měla udělat. Vždyť se na našeho pána a celý jeho dům valí pohroma! A on je takový ničema, že se s ním nedá mluvit.“

18 Abígajil rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět připravených ovcí, pět měr praženého zrní, sto sušených hroznů, dvě stě pletenců sušených fíků a naložila to na osly. 19 Svým mládencům řekla: „Jděte napřed, já půjdu za vámi.“ Svému muži Nábalovi neoznámila nic. 20 Když sjížděla na oslu dolů, kryta horou, tu proti ní sestupoval David se svými muži, takže na ně narazila. 21 David si řekl: „Věru, nadarmo jsem střežil ve stepi všechno, co mu patřilo. Ze všeho, co má, nic nepohřešil. A přece se mi odplatil za dobro zlem. 22 Ať Bůh udělá s mými nepřáteli, co chce, jestliže mu ve všem, co má, zanechám do rána jediného močícího na stěnu.“

23 Jakmile Abígajil uviděla Davida, rychle sesedla s osla, padla před Davidem na tvář a poklonila se k zemi. 24 Padla mu k nohám a zvolala: „Má, má je to vina, můj pane. Nechť smí tvá otrokyně k tobě promluvit, vyslechni slova své otrokyně. 25 Kéž můj pán nebere toho ničemu Nábala vážně. Vždyť je takový jako jeho jméno. Jmenuje se Nábal (to je Bloud) a jen blud je v něm. Já, tvá otrokyně, jsem neviděla mládence svého pána, které poslal.

26 Ale nyní, můj pane, jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, Hospodin ti zabránil dopustit se krveprolití a pomoci si vlastní rukou. Ať jsou nyní jako Nábal tvoji nepřátelé, kteří vyhledávají zkázu mého pána. 27 Toto požehnání zde přinesla svému pánu tvá služka. Ať je rozdáno družině, která chodí v šlépějích mého pána. 28 Promiň své otrokyni přestoupení. Vždyť Hospodin jistě zbuduje mému pánu trvalý dům. Můj pán vede boje Hospodinovy a po všechny tvé dny se na tobě nenašlo nic zlého. 29 Kdyby někdo povstal, aby tě pronásledoval a ukládal ti o život, ať je život mého pána pojat do svazku živých u Hospodina, tvého Boha. Ale život tvých nepřátel ať vloží do praku a odmrští. 30 Až Hospodin učiní mému pánu všechno to dobré, jež ti přislíbil, a pověří tě, abys byl vévodou nad Izraelem, 31 nebudeš mít újmu ani výčitky, můj pane, že jsi zbytečně prolil krev, aby sis pomohl. Až Hospodin prokáže mému pánu dobro, vzpomeň na svou otrokyni.“

32 David Abígajile odvětil: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc. 33 A požehnán buď tvůj důvtip a požehnána ty sama, žes mě dnes zadržela, abych se nedopustil krveprolití a nepomohl si vlastní rukou. 34 Ale jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, který mi zabránil způsobit ti něco zlého, kdybys mi nebyla rychle vyšla vstříc, nezůstal by Nábalovi do jitřního úsvitu jediný močící na stěnu.“ 35 David od ní vzal, co mu přinesla, a řekl jí: „Pokojně vystup do svého domu. Hleď, vyslyšel jsem tě a beru na tebe ohled.“

36 Když Abígajil přišla k Nábalovi, měl právě ve svém domě hody jako nějaký král. Byl dobře naladěn, opilý až přespříliš. Proto mu až do jitřního úsvitu neoznámila ani to nejmenší. 37 Ráno, když Nábal vystřízlivěl, oznámila mu jeho žena, co se událo. Tu ho ranila mrtvice a ztuhl jako kámen. 38 Asi po deseti dnech Hospodin Nábala tvrdě zasáhl, takže zemřel.

39 Když David uslyšel, že Nábal zemřel, řekl: „Požehnán buď Hospodin, že rozhodl spor proti Nábalovi, jenž mě pohaněl, a že překazil svému služebníku zlý čin a že zlobu Nábalovu obrátil Hospodin na jeho hlavu.“ David pak Abígajile poslal vzkaz, že si ji chce vzít za ženu.

40 Davidovi služebníci přišli k Abígajile na Karmel a promluvili k ní: „Posílá nás k tobě David. Chce si tě vzít za ženu.“ 41 Hned se poklonila tváří až k zemi a řekla: „Hle, tvoje otrokyně bude služkou, která umývá nohy služebníkům svého pána.“ 42 Abígajil se rychle vypravila; jela na oslu a doprovázelo ji pět jejích dívek. Následovala Davidovy posly a stala se jeho ženou.

1 B) Biblické knihy v krátkosti:

Ve Starém Zákoně bychom měli přidat před název knihy jedno „O“ protože knihy Mojžíšovy jsou vlastně o Mojžíšovi a nejsou napsány přímo od Mojžíše, jako třeba říkáme Čapkovy Povídky, protože je  napsal on sám. Dnes tedy ze Starého Zákona probereme knihy zákona, neboli knihy  Mojžíšovy. Je jich pět, říkáme jim Pentateuch, my si je číslujeme od první do páté. odborně to jsou  Genezis, Exodus, Levitikus, Numeri a Deuteronomium, česky by to bylo: původ, východ, chrámový řád, počty a podruhé zopakovaný zákon. Kdo by si to chtěl trochu zapamatovat, ať si vzpomene na Gel, a třeba se mu vybaví GELNuD a to mu pomůže, když má vyjmenovat  pět knih Mojžíšových.

Prvních jedenáct kapitol knihy Genezis vypráví o takzvaném biblickém pravěku. Začíná stvořením světa a stvořením člověka, přičemž to podává jako učebnice náboženství, nikoli učebnice dějepisu nebo neživé přírody. Vysvětluje na obraze rajské zahrady, jak si člověk nevážil darů Božích, jak o ně vinou ďábla přišel. Je tam však už příslib záchrany. Dále je v Genezi popsáno, jak lidé hřešili a jak byl zachráněn spravedlivý Noe. Pradějiny končí stavbou babylonské věže. Archeologické nálezy dokazují dodnes, že se tam tenkrát takhle stavělo.

Od 12. do 50. kapitoly čteme o našich praotcích, o Abrahámovi, Izákovi, Jakubovu a jeho 12 synech, především o Josefovi.

Kniha Exodus píše o tom, jak těžce se žilo v Egyptě a jak se pod vedením Mojžíše vyvolený národ dostal na svobodu. Kniha Levitikus je vlastně příručka pro bohoslužby. Čtvrtá kniha Mojžíšova se nazývá Numeri – počty, protože začíná sčítáním lidu na poušti podle jednotlivých kmenů a rodin. Pokračuje však dalším popisem cesty, zopakováním zákonů, které Mojžíš dostal. Poslední kniha Deuteronomium – druhý nebo také obnovený zákon, byla napsána později, je to vlastně takový  zkrácený obsah těch čtyřech, odborník by řekl rézymé. Takž knih zákona je pět, proto Pentateuch a to 1. – 5. Mojžíšova, odborně Genesis, Exodus, Levitikus, Numeri, Deuteronomium, ve zkratce GELNuD

1 C) Cizí slova

Teď si vysvětlíme: Jahvista, Elohista, Kněžský kodex, Deuteronomium

Pentateuch a jeho pět knih jsme si už vysvětlili. Jsou to knihy o Mojžíšovi, o tom jak se jeho předkové vůbec objevili na světě, jak se jeho rod dostal do Egypta a jak se pak všichni dostali  na svobodu  a domů. Ti, kdo dobře znají biblické jazyky a dějiny té doby a také zeměpis těch míst, říkají, že tyto knihy pocházejí ze čtyř pramenů. Prvnímu prameni říkají Jahvista: Boha nazývá jménem Jahve – česky Ten, který je. Z tohoto pramene pochází právě život Mojžíšův. Druhý pramen  má jméno Elohista, protože Boha nazývá Elohím – česky Pán.  Liturgické předpisy sestavili kněží, proto se tento pramen nazývá kněžský kodex a poslední skupina autorů udělala ten závěrečný zkrácený přehled, Deuteronomium, druhý zákon,  tedy znovu sepsaný zákon.

1 D) Duchovní čtení Písma svatého

Zopakuji ještě ze včerejška: Zneužívání textů Písma k žertům a vtipům je hřích neúcty ke slovu Božímu přísně odsouzený na sněmu tridentském. I když nás to někdy láká a vypadá to nevinně, třeba jak máma  a syn se dohodli, že od rána budou používat jen citáty z Písma: Máma ráno řekla: „Pravím ti, vstaň!“ (Marek  2:11) Syn však odpověděl: „Ještě nepřišla má hodina.“ (Jan  2:4) 

Jak začít číst Písmo svaté. Někdo by řekl: Od první stránky,  od první kapitoly první knihy Mojžíšovy. Lidé to tak dělají, někdy veřejně, třeba i v zimě  a přes celou noc. Mnoho jich takto začne, ale brzy je unaveno těmi různými seznamy a počty, častým opakováním, že Písmo brzy zavřou. Lepší je však začít Novým Zákonem a to evangeliem svatého Lukáše, protože on je píše pro Řeky a Římany, kteří tak dobře neznali Starý Zákon, tedy pro Evropany. Kdo začne číst Lukášovo evangelium a vydrží až do konce, měl by pak hned přejít na Skutky apoštolské. Svatý Lukáš je psal tuto svou druhou knihu jako pokračování evangelia.

Teprve potom bychom asi měli jít na Starý Zákon a začít knihou Kronik – někde také čteme: Kniha letopisů. Jsou dvě a pochopitelně začneme tou první. Tím získáme rychle přehled celé doby starozákonní a pak díky svatému Lukáši  už máme přehled o celé době po Kristově narození. Všechny ostatní knihy si pak lépe zařadíme. 

1 E) Pravidla pro lektory

Mikrofon je pomocník i zrádce

S mikrofonem musíš zacházet jako se syrovým vejcem: opatrně a jemně. Nauč se, jak s ním manipulovat a jak do něho mluvit. Když máš mluvit do mikrofonu, pamatuj si: 1. Do mikrofonu se mluví přesně zpředu. K ústům má směřovat jako flétna v úhlu 45°, m.j. i proto, abys nezakrýval obličej. 2. Správná vzdálenost od úst je asi 20 - 30 cm a musí se přesně dodržovat, protože síla hlasu se mění s čtvercem vzdálenosti. Máš-li mikrofon blíž než 20 cm, tropíš veliký a tvrdý hluk a věřící se nemohou soustředit na to, co říkáš. 3. Nemluv do mikrofon příliš hlasitě, nýbrž tak klidným hlasem, jako bys mluvilo něčem závažném doma u stolu. Mluvit příliš hlasitě je totéž, jako by někdo při hře na housle tlačil na smyčec: hra tím není výraznější, ale skřípavější. 4. Hlavně si pamatuj: mikrofon má vlastnosti zvětšujícího skla. Zvětšuje nejen zvuk tvého hlasu, ale i všechny chyby: dialekt, nesprávnou výslovnost, zajíkání, sípavý dech atd. 5. Z textů, které se věřící modlí společně (Sláva na výsostech Bohu, Vyznání víry, Otče náš a jiné), proneseme do mikrofonu jen úvodní slova, pak je lépe poodstoupit o půl metru a modlit se s ostatními jako jeden z nich, ne jako „předříkávač“. Stejně tak, ba ještě spíš, při společném zpěvu! Každá chybička ve slově, v intonaci, v tempu - a komupak se to někdy nepřihodí - zazní trapně a tříští soulad společného zpěvu. 6. Nauč se rozpoznávat, přizpůsobuje-li se tvůj hlas dobře chrámovému prostoru v síle, v poloze i tempu. Když tě na závady upozorní někdo dodatečně, je už pozdě. Proto, můžeš-li, vyzkoušej si to s někým předem. Ale nauč se i během čtení sám sebe kontrolovat: tohle jsem řekl moc rychle, tohle moc silně, musím hlavou o 5 cm zpátky a podobně. Jenom když jsi bdělým strážcem sebe sama, jsi i dobrým strážcem slova.

1 F) Hádanka: Co stvořil Bůh všem lidem před očima?  (Správnou odpověď najdete na konci poslední promluvy. Myslím však, že jste na to přišli už teď.)

1 G)  Děkuji ti, Pane Ježíši Kriste, Světlo z věčného Světla, za stůl posvátného učení, který jsi nám připravil skrze své proroky, apoštoly a ostatní učitele.