Písmo svaté - 3. promluva v 7 bodech

Třetí  promluva

Potřebuji pokrm a světlo. Dal jsi mně slabému své svaté Tělo jako pokrm duše a těla a postavil jsi své slovo jako světlo mým nohám.

3 A) zajímavé místo z Písma, které se běžně nečte při mši svaté:

Kniha Judit, 13. kapitola

Je to dost krutý úryvek, ale vyjadřuje to důvěru v Boha a nakonec uslyšíte verše, které se zpívají právě na mariánských poutních místech

1 Když nastal večer, služebníci se spěšně rozcházeli. Bagóas uzavřel stan zvenčí, aby oddělil ty, kteří posluhovali, od osoby svého pána. Ti se pak odebrali na svá lůžka, neboť byli všichni zemdlení, protože pitka trvala příliš dlouho. 2 Júdit zůstala ve stanu samotná s Holofernem; ten ležel tváří na svém loži, zmožen vínem. 3 Júdit řekla služebnici, aby se postavila venku před ložnici a počkala jako každodenně, dokud nevyjde. Ohlásila, že vyjde ke své modlitbě. Totéž řekla Bagóovi. 4 Všichni od nejmenšího do největšího odešli a v ložnici nezůstal nikdo. Júdit se postavila vedle Holofernova lože a v duchu se modlila: „Hospodine, Bože veškeré moci, shlédni v této hodině na to, co mé ruce učiní pro povznesení Jeruzaléma. 5 Teď je příhodná chvíle, aby ses ujal svého dědictví a dovolil uskutečnit můj záměr na zničení nepřátel, kteří proti nám povstali.“ 6 Pak přistoupila ke sloupu lože u hlavy Holofernovy, sňala z něho jeho meč, 7 přiblížila se k loži, chopila za vlasy jeho hlavu a prosila: „Posilni mne, Hospodine, Bože Izraele, v tento den!“ 8 Potom, co měla síly, dvakrát jej ťala do krku a usekla mu hlavu. 9 Nato svalila jeho tělo z lůžka, sňala ze sloupů ochranný závěs a za malou chvíli vyšla ven. Holofernovu hlavu dala své komorné, 10 která ji hodila do svého vaku na jídlo. Pak vyšly obě dvě společně jako obvykle k modlitbě. Když však prošly táborem, obešly ono údolí, vystoupily na betúlskou horu a došly k branám města. 11 Už zdálky vyzvala Júdit strážce bran: „Otevřete, otevřete bránu! Bůh je s námi, náš Bůh, aby zase prokázal sílu v Izraeli a vládu nad nepřáteli. Tak to i dnes učinil.“ 12 Když muži města uslyšeli její hlas, spěšně sestoupili k bráně svého města a svolali starší města. 13 Seběhli se všichni, malí i velcí, protože jim bylo nepochopitelné, že přišla. Otevřeli bránu, vpustili je, zapálili oheň, aby bylo vidět, a obstoupili je. 14 Júdit k nim hlasitě zvolala: „Chvalte Boha, chvalte; chvalte Boha, že neodňal své milosrdenství od domu izraelského, ale této noci mou rukou rozdrtil naše nepřátele.“ 15 Nato vyňala hlavu z vaku, ukázala ji a pravila jim: „Hle, hlava Holoferna, vrchního velitele asyrského vojska, a toto je ochranný závěs, za nímž ležel ve své opilosti; Hospodin ho usmrtil rukou ženy. 16 Jakože živ je Hospodin, který mě ochránil na cestě, kterou jsem se dala, svou tváří jsem oklamala Holoferna a přivedla ho k záhubě, aniž se se mnou dopustil hříchu k mé poskvrně a hanbě.“ 17 Všechen lid velmi užasl. Sklonili se a klaněli se Bohu a jednomyslně zvolali: „Požehnaný jsi, náš Bože, že jsi dnes zničil nepřátele svého lidu!“ 18 Uzijáš jí řekl: „Buď požehnána, dcero, od Boha nejvyššího nade všechny ženy na zemi a požehnaný Hospodin Bůh, Stvořitel nebe a země, který tě vedl, abys srazila hlavu předákovi našich nepřátel. 19 Žes tak doufala v Boha, to nevymizí ze srdcí lidí, navěky si budou připomínat Boží sílu.

3 B) Biblické knihy v krátkosti

Knihy básnické a poučné. Mezi nimi vyniká kniha Žalmů. Pozor, aby nás naše mateřština neklamala: žalm není od žalu ani žalozpěvu, ale od drnkání na kytaru nebo citeru nebo loutnu a nebo něco takového – to je řecky psallein, z toho psalmus, žalm, sami židé jim říkají písně, proto se má žalm zpívat, raději pořád ten stejný, který už umíme než pořád nový, ale na těžký neznámý nápěv. Žalmů je 150 a je to hlavní kniha Starého Zákona. Proto někdy vidíme Nový Zákon a knihu žalmů vydané v jednom svazku. Před žalmy najdeme knihu Job, známe všichni větu, že to jsou Jobovy zvěsti, a ty byly opravdu žalostné. Bůh dopustil, že Satan Joba zkoušel, on přišel o majetek, o děti, o zdraví, o přátele, a přesto řekl: Bůh dal, Bůh vzal, buď jeho jméno pochváleno. Nakonec vše dostal nazpátek. Od té doby se říká: Job – trpitel. Pak je tam kniha Přísloví, kniha Kazatel a Píseň písní. Tato se nazývá také Velepíseň a je to sbírka milostných básní. Pak máme ještě knihu Moudrosti a knihu Sirachovcovu. Všech básnických a poučných knih je celkem sedm a to: kniha Job, Žalmy, Přísloví, Kazatel, Píseň písní, kniha Moudrosti a Sirachovcova, dohromady je to přímo básnická zkratka: JoŽaPříKaz  PísMouSir.

3 C) Cizí slova

Teď si vysvětlíme:  knihy kanonické a deuterokanonické, apokryfy

Právě u těchto knih narazíme na jednu zvláštnost, v některých vydáních Písma jich je pět, v některých sedm. A vysvětluje se to tím, že 5 je kanonických a 2 jsou deuterokanonické. Deuteros je druhý, to už víme, tedy z druhého kánonu. Ne z druhého kanónu, ze žádného děla, ale když se zpívá kánon, určí se přesně pravidla, kdy která skupina začne, aby ty melodie do sebe pěkně zapadaly. Kánon je tedy pravidlo, podle kterého se něco řídí. Původně je to rákos, který se ulomil, zkrátil a byl z toho první metr. Tím rozměřovali pole, aby na nich byly pravidelné záhony a rovné cestičky a tak dále. Bylo mnoho posvátných knih a bylo potřeba stanovit pravidla, z kterých se má v chrámě číst. Vybraly se ty hebrejské. To je první kánon, první seznam. Pak se zjistilo, že některé hebrejské knihy  se ztratily, ale že už je kdosi přeložil do řečtiny. Tak se tam přidaly také. To je druhý kánon, to jsou knihy deuterokanonické, právě ta kniha Moudrosti a kniha Sirachovcova. A když se pak našly ještě další knihy, o kterých ti, kdo je vymysleli říkali, že také chtějí, aby se četly v chrámě, tak se řeklo: Ne, ty do Písma  nepatří. Můžete si je nechat, ale nebudou se číst na stejném místě jako posvátné knihy. Říká se jim apokryfy. Toto slovo řecky znamená skrytý, zahalený a označuje text, který do Bible nepatří, avšak svou povahou náboženského spisu se kanonickému textu v některých ohledech blíží.

3 D) Duchovní čtení Písma svatého

Nemůžeme milovat toho, koho neznáme.  A Boha poznáváme nejvíce ve vnímání Jeho slov.  To je děje osvědčeným způsobem v duchovní rozjímavé četbě (lectio divina).  Boha pochopitelně poznáváme také v  bližních, přírodě, hudbě, nepříjemnostech i útěchách všedního dne.  Četba Písma  je však modlitbou.  Podle osvědčené metody je třeba k duchovní četbě přistupovat následujícím způsobem: 1.) Vzývat Ducha svatého (invocatio) o vlití světla poznání.  Boha jsme totiž paradoxně schopni poznat, až když jsme s Ním spojeni.  Boha hledáme, protože On dříve navštívil nás.  Boha nacházíme, protože On nás našel, a hledáme Jej, protože jsme Jej už nalezli.  A Bůh je nekonečný - proto Jej budeme probádávat neustále a nikdy zcela nepronikneme.

3 E) Pravidla pro lektory

Spěchej pomalu, dojdeš k cíli dřív

Nečti uspěchaně: vyslovuj zřetelně, - dělej náležité pauzy, dýchej klidně. Dopřej lidem, ať stačí sledovat Boží poselství myšlenku za myšlenkou. Ale řeknou-li ti, abys příště četl pomaleji, může to znamenat dvojí. Nejen že jsi příliš rychle mluvil, nýbrž možná příliš rychle - mlčel. Máš tedy nejen pomaleji mluvit, ale i pomaleji mlčet. Rozumíš tomu? Vzpomeň si na hudbu - a řeč se s hudbou v mnohém stýká. Víš, že v hudebním partu nejsou zaznamenány jen noty, ale i pauzy. V hudbě není důležitý jen ten čas, ve kterém něco slyšíme, ale i pauza, to jest doba, ve které doznívá, co jsme právě slyšeli. Nasloucháme tomu, stravujeme to. Právě tak s řečí. Kdybys sebepomaleji četl, ale nedělal pauzy, bylo by to jako parní válec, který se tupě a neúprosně valí přes posluchače. Posluchač sice slyší, ale nestačí si slyšené urovnat, uchopit smysl toho a vštípit si to do paměti. Proto čím je text těžší, tím jsou tyto pauzy důležitější. Děláš-li příliš  dlouhé pauzy, budíš dojem roztržitosti. Jenže tohle nebezpečí je nevelké, 90 procent lektorů čte spíše příliš rychle (včetně nedostatečných pauz). Pamatuj si pravidlo: Než začneš číst, dvakrát se zhluboka nadechni. To ti pomůže číst beze spěchu a neklidu, ve správném tempu. A při větších pauzách se znovu jednou zhluboka nadechni. Tak dostane celé tvé předčítání přirozený základní rytmus a s klidem a důvěrou se oddáš své službě.

Oko - do duše okno

Než začneš číst, a pak před každým novým odstavcem, se podívej na lidi; navážeš spojení a zvýšíš účinek slova. Všiml sis televizních hlasatelů? Také svá hlášení „jenom“ čtou. Ale na rozdíl od nezkušených přednašečů, kteří se topí pohledem ve svých papírech, zkušení hlasatelé každou chvilku zvednou oči a pohlédnou do kamery, na nás. Ne koketně, domýšlivě, vyzývavě, nýbrž prostě, klidně, pevně. Vzniká příjemný dojem skromnosti, jako by tím říkali: „To, co tu k vám mluvím, jsem si nevymyslel já, sami vidíte, že to čtu. Jen se vás očima ptám, zdali to čtu dobře, zdali mi rozumíte; zdali vám to něco říká.“ Tak se navazuje kontakt, vnitřní spojení mezi čtoucím a posluchačem. Spustíš-li hned, jak si stoupneš k mikrofonu, přehrkotáš drahocenný text jako vysypaný písek. Do prázdna, ne do srdcí. Kdy, jak často a jak dlouze se máš na posluchače podívat? Samozřejmě před počátkem čtení. Klidně, dost dlouze - tak na 2 až 3 vteřiny,  - jako bys je pohledem svolával. Potom asi tak za každou až třetí větou, podle toho, jak jsou věty dlouhé a do jak důrazné myšlenky jsou vyhroceny. To pohlédni jen krátce, na vteřinku. Ale ne během věty! Při delším a složitějším textu zdvihni oči před každým novým odstavcem (větším myšlenkovým celkem), a to tak na 1 až 2 vteřiny. A ovšem na konci. Když dočteš, pohlédni klidně a srdečně na věřící a s pohledem na ně uzavři obvyklým: „Slyšeli jsme slovo Boží.“ Setrvej v pohledu, až oni odpoví: „Bohu díky“, a pak teprve odstup a odejdi od ambony. Kam, na koho se dívat? Nesmělost a nervozita může vést k dvojímu chybnému pohledění. Buď lektor kmitne pohledem do neurčita, neosobně, jako vytřeštěně. Spíš jako by ho něco píchlo, než jako by se chtěl podívat. Nebo se upírá očima vždy na jednu osobu, na někoho známého někde poblíž. Správné je přeletět očima přes celé shromáždění (hloubkově, ne ze strany na stranu) a maličko se zastavit pohledem až vzadu, u posledních řad. Takto stavíš most mezi sebou a všemi. Vzdušný, ale pevný most, po kterém putuje Boží poselství, věta za větou z tvého srdce do srdcí všech.

3 F) Hádanka: Kde nechal Adam motyku nebo jiný pracovní nástroj, kterým po vyhnání z ráje obdělával zemi?

3 G)  Děkuji ti, Pane Ježíši Kriste, Světlo z věčného Světla, za stůl posvátného učení, který jsi nám připravil skrze své proroky, apoštoly a ostatní učitele.