Písmo svaté - 5. promluva v 7 bodech

Pátá promluva

Potřebuji pokrm a světlo. Dal jsi mně slabému své svaté Tělo jako pokrm duše a těla a postavil jsi své slovo jako světlo mým nohám.

5 A) zajímavé místo z Písma, které se běžně nečte při mši svaté:

Kniha proroka Jeremiáše, 36. kapitola

18 Báruk jim odpověděl: „Vlastními ústy ke mně všechna tato slova pronášel a já jsem je zapisoval černidlem do knihy.“ 19 Velmožové Bárukovi řekli: „Jdi a skryj se i s Jeremjášem, ať nikdo neví, kde jste!“ 20 Pak vešli ke králi do dvorany. Svitek uschovali v síni písaře Elíšamy a oznámili králi všechna ta slova. 21 Král poslal Jehúdího pro svitek. Ten jej vzal ze síně písaře Elíšamy a předčítal z něho králi i všem velmožům, kteří stáli kolem krále. 22 Král bydlel v zimním domě, byl totiž devátý měsíc, a na ohništi před ním hořelo. 23 Jak Jehúdí přečetl tři čtyři sloupce, král je ze svitku odřízl nožíkem a házel je do ohně na ohništi, až celý svitek na ohništi shořel. 24 Král ani jeho služebníci se nezachvěli strachem a neroztrhli svá roucha, když slyšeli všechna ta slova. 25 Ačkoli Elnátan, Delajáš a Gemarjáš na krále naléhali, aby svitek nepálil, neuposlechl je. 26 Král přikázal Jerachmeelovi, synu královskému, Serajášovi, synu Azríelovu, a Šelemjášovi, synu Abdeelovu, aby písaře Báruka i proroka Jeremjáše jali; Hospodin je však ukryl. 27 I stalo se k Jeremjášovi slovo Hospodinovo poté, když král spálil svitek se slovy, která zapsal Báruk z Jeremjášových úst: 28 „Znovu si vezmi jiný svitek a napiš na něj všechna předešlá slova, která byla na svitku předešlém, který Jójakím, král judský, spálil. 29 A Jójakímovi, králi judskému, řekni: Toto praví Hospodin: Ty jsi ten svitek spálil a řekl jsi: ‚Proč jsi na něm napsal, že určitě přitáhne babylónský král a přinese této zemi zkázu, takže v ní nebudou lidé ani dobytek?‘  30 Proto praví Hospodin o Jójakímovi, králi judském, toto: Nebude mít nikoho, kdo by seděl na Davidově trůnu. Jeho mrtvola bude pohozena na denním vedru a na nočním chladu. 31 Jej i jeho potomky a jeho služebníky za jejich nepravosti ztrestám. Uvedu na ně a na obyvatele Jeruzaléma i na muže judské všechno to zlo, které jsem jim ohlásil, a oni neposlechli.“ 32 Jeremjáš vzal tedy jiný svitek, dal jej písaři Bárukovi, synu Nerijášovu, a ten do něho zapsal z Jeremjášových úst všechna slova té knihy, kterou Jójakím, král judský, v ohni spálil. Bylo k nim přidáno ještě mnoho podobných slov.

5 B) Biblické knihy v krátkosti

Evangelium znamená radostnou zvěst, ještě přesněji dobrou novou zprávu, která pochopitelně vždycky udělá radost. Víme, že jsou čtyři evangelia, víme, že jejich autoři mají čtyři znaky: Matouš člověka nebo anděla, protože začíná soupisem předků, Marek lva, krále pouště, protože začíná popisem postu Pána Ježíše na poušti, Lukáš, který začíná popisem oběti Zachariášovy, má ve znaku nejčastější obětní zvíře – býka a Jan má ve znaku orla, protože začíná velmi vzletně, básnicky. Je však také velmi zajímavé, jak je poznat zaměstnání evangelistů: Matouš byl celník, dobře znal knihy účetní, dobře znal i knihy starozákonní, proto se na ně odvolává: To se stalo, aby se splnilo, co je psáno u proroků. Marek byl průvodcem svatého Petra, šel s ním až do Říma. Římané byli struční a přesní. Rozsudek vyjadřovali dvěma slovy: Ad leones, česky: Ke lvům, znamenalo, že ten člověk je odsouzen k trestu smrti a předhodí jej lvům. Proto je Markovo evangelium velice stručné a věcné. I když kromě dětství Pána Ježíše píše o celém jeho životě, má poloviční délku než ostatní. Sv. Lukáš byl lékař, píše dobře o lékařích i tam, kde si na ně jiní evangelisté stěžují – například Matouš poznamenává, že žena trpící krvácením utratila mnoho peněz u různých lékařů a bylo jí čím dál hůře, zatímco Lukáš poznamenává, že se dlouho léčila bez úspěchu. Tato tři evangelia nazýváme synoptická, doslova díváme se na ně  jako optik – jako na tři položená vedle sebe. Rozdíly jsou, ale jemné, sv. Marek například zaznamenává slova Pána Ježíše v aramejštině, sv. Matouš ve spisovné hebrejštině. I zde je poznat, že Matouš byl úředník, zatímco svatý Marek provázel rybáře, sv. Petra.

Sv. Jan napsal své evangelium později, jakoby doplnil to, čemu ostatní nedali takový důraz a navíc ještě připomíná na závěr, že nestihl zapsat všechno. V evangeliích máme vícekrát seznam apoštolů, bylo by dobré umět vyjmenovat všech dvanáct. Když s tím začneme, nesmíme zapomenout,  že jen dva evangelisté patří mezi těch 12. Mezi dvanáct patří především dvě dvojice bratří: Ondřej a Petr a pak dva synové Zebedeovi, Jakub a Jan. Máme zkratku OPeJaJa, nebo OPeJakJa, pak si můžeme vzpomenout na společný svátek Filipa a Jakuba a Šimona a Judy, a máme FiJaŠiJu – nezapomeneme, že Juda měl druhé jméno Tadeáš. A zbývá Matouš a Tomáš, Bartoloměj a Jidáš. MaToBaJi. Je to spíše dětská hříčka, ale jsme církev jedna, svatá všeobecná a apoštolská, proto bychom měli apoštoly znát.

Evangelium je hlavní část Písma, zákon v Novém Zákoně, proto při jeho čtení v kostele stojíme. Máme také dělat při jeho začátku pořádně 3 kříže na sobě, i to by se mohlo někdy vylepšit. Vždyť opravdu chceme, aby evangelium řídilo naše myšlenky, slova i city, proto děláme malý ale poctivý kříž na čele (myšlenky), na ústech (slova) i když je pravda, že palec nestrkáme do pusy, ale děláme jím kříž pod spodním rtem a na srdci (city).

Čtyři evangelisty známe, ale těch 12 apoštolů si můžeme zapamatovat pomocí těchto zkratek: OPeJaJa - FiJaŠiJu - MaToBaJi.

5 C) Cizí slova

Vysvětlíme  si farizej, saducej, zélót a esén.

Kromě samotného slova evangelium a tří synoptických evangelií se tam setkáváme se třemi názvy, které nám zdomácněly. Farizeové neznamenají pokrytci, jak jim říká Pán Ježíš, oni se pokrytecky chovali, což jim plným právem vyčítal, ale to slovo by se česky řeklo oddělený. Oni se oddělili od těch nepoctivců a lajdáků, což by nebylo špatné, kdyby sami nepohrdali všemi ostatními, jak jim zase Pán Ježíš vyčítá. Řeholníci a řeholnice se také oddělí od světa, ale slouží třeba i těm nejhorším, nejšpinavějším, jako třeba sestry Matky Terezy. Saduceové byli protivníci farizeů, brali všechno velice volně, proto také brali úřady od Římanů. Jejich název znamená doslova potomci kněze Sádoka,  který sloužil v prvním chrámu postaveném od krále Šalomouna. Tedy Sádokovci. Pak ještě byli zélóti, česky horlivci, dneska bychom řekli teroristé nebo islamisté. Patřil mezi ně i Šimon, kterému někde říkají Horlivec. Ti přivítali Ježíše, protože si řekli: On začne vzpouru proti Římanům. Ještě tam byli eséni nebo také esénci. Ti žili v ústraní, v jakémsi klášteře v  jeskyních u obce Kumrán. Pán Ježíš se však s nimi nestýkal.

5 D) Duchovní čtení Písma svatého

Rozjímat Boží slovo (meditatio): meditace znamená doslova „přežvykovat“ přijatou potravu Božího slova.  Při tomto stupni duchovní četby v duchu porovnáváme text s vlastním životem, abychom si uvědomili, k jakým postojům a pocitům nás Boží slovo inspiruje.  Meditovat máme vlastně nejen bezprostředně po četbě, ale hlavně po celý den ve vhodných chvilkách.  Plodem meditace je, že už nevnímáme text jako něco slyšeného, nýbrž jako něco, co osobně prožíváme.

5 E) Pravidla pro lektory

Řeč neteče, nýbrž se staví

Co předčítáš, musíš mít jasně rozčleněno. Posluchač nevnímá jednotlivá slova, nýbrž ucelené představy. Tuto poučku jistě chápeš. Jde jen o to, jak se takové rozčlenění dělá. Stejně, jako když matka krájí sváteční dort: nejdřív ho půlí, pak čtvrtí, pak teprve krájí na porce. Kdyby krájela hned „načisto“. byl by každý kousek jiný, jeden tenký, druhý tlustý. To měj na paměti při přípravě textu ke čtení. Nezačni hned pilovat první větu. Přečti si text v celku a všímej si, kde začíná něco nového: tam je odstavec. Ten si odděl tužkou dvěma svislými čarami //, pokud již to není vyznačeno přímo v tisku samostatným odstavcem. Na tom místě musíš udělat dost dlouhou pauzu. Každé delší čtení mívá tři až čtyři takové oddíly. Teď teprve můžeš odstavec „krájet na porce“, tj. na takové celky, které může posluchač „spolknout“ najednou. Marně se neříká, že Boží slovo je náš chléb: naslouchá ní je také jídlo. Má-li být k užitku, musí být v klidu stráveno. Posluchač si musí umět představit, co se předčítá. Nato potřebuje malé pauzy, aby chápal smysl krok za krokem. Proto i čtoucí musí jít krok za krokem, po částech, které dávají smysl. Tyto menší celky, úseky dávající smysl, si označ jednotlivou svislou čarou /. Jak dlouhý je takový úsek? Kam přijde ta svislá čára? Zcela jistě za každou tečkou, protože každá věta je celek. Potud je to jednoduché. Jenže většina vět se skládá ze dvou i více myšlenkových úseků. Například v podobenství o deseti pannách: Tu vstaly všechny ty panny / a upravily své lampy. Každý úsek věty dává svůj smysl. Kdo poslouchá a má porozumět, musí si postupně představit, 1. jak se spící dívky probudily a 2. jak si upravovaly lampy. Pamatuj: zpravidla se před částí věty, uvedené spojkou „a“, dělá pauza. Pamatuj, že tečka a středník (ale ne čárka a uvozovky, někdy ani dvojtečka) jsou znamením, že myšlenkový úsek končí. Ale: kam až myšlenkový úsek sahá, to sotva určí jen gramatická pravidla. Záleží to na tom, kolik toho musí posluchač uslyšet najednou, aby si mohl učinit jasnou představu a spojit ji s předešlým nebo následujícím. Musíš být srdcem u posluchačů, chceš-li dobře předčítat. Postav sám sebe na jejich místo a uvědom si: posluchač slyší tvá slova poprvé; proto si z nich může dělat jasnou představu jen zvolna a postupně.

Větný přízvuk je pilíř stavby

Položit správný přízvuk není věc náhody, ale pochopení. Věta je utvořena tak, že vyhrocuje myšlenku do jednoho hlavního slova. Jak samozřejmé se jeví toto pravidlo na první pohled! A jak často se proti němu prohřešuje, kdo předčítá! Ne že by nedával přízvuk na nic; naopak má snahu zdůraznit kdeco, každé slovo se mu jeví závažné. Ovšem, věcně jsou závažná všechna. Jenže v určitém stupni podřízenosti k tomu hlavnímu, v kterém je ústřední smysl myšlenky. Když je však těchto pilířů trochu moc, stojí před námi jako hustý plot, neprohlédneme skrze ně smysl Ježíšových slov. Čtenář, se může k textu vrátit, luštit jej postupně, když mu myšlenka nevysvitne v úplnosti naráz. Posluchač se vracet nemůže, slova dopadají nepřetržitě a jednorázově. Proto záleží na tom, abys posluchače vedl na pouhý poslech po správných schodech správným směrem. Musíš mu sdělit myšlenku hotovou, ucelenou. To, co dává základní smysl. Z toho ovšem plyne, že máš-li být dobrým lektorem, musíš být nejdřív pozorným čtenářem. A to je věc přípravy

5 F) Hádanka: Kolik písmen je v Bibli?  

5 G) Děkuji ti, Pane Ježíši Kriste, Světlo z věčného Světla, za stůl posvátného učení, který jsi nám připravil skrze své proroky, apoštoly a ostatní učitele.